Šalvěj lékařská prý byla již v antickém Římě považována za vynikající léčivou rostlinu s mnohostranným využitím. Podle legendy jí byla přisuzována schopnost učinit člověka nesmrtelným. Šalvěj přinese potěšení svou vůní a chutí, užitek přinese léčivými účinky.
Šalvěj lékařská
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis L.) je víceletý až jeden metr vysoký polokeř z čeledi hluchavkovitých. Pořizujeme si ji hlavně jako tradiční koření a léčivou rostlinu.
Šalvěj je možno pěstovat na balkoně či na okně, ale mnohem líp prospívá na zahrádce. Uvádí se, že „životnost“ šalvěje je asi pět let. Zahrádkáři mají ale praktickou zkušenost, že šalvěj na místě vydrží mnoho let.
Využití šalvěje
Šalvěj v lidovém léčitelství
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je univerzální léčivka, sušená má silnější účinek než čerstvá.
-
- Má protizánětlivé účinky,
- pomáhá při chorobách z nachlazení,
- působí potopudně,
- mírní bolest v krku,
- usnadňuje odkašlávání.
- Zlepšuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu, činnost střev, žaludku a žlučníku.
- Šalvěj je výborné přírodní antidepresivum,
- uvolňuje stres a celkově uklidňuje, především u žen v klimakteriu se využívá její schopnosti čelit psychickému rozladění a melancholii.
Šalvěj v kuchyni
V kuchyni se šalvěj používá jako kořenění. Chutná trpce a lehce nahořkle a hodí se hlavně k vepřovému a telecímu masu. Přidává se také do omáček, nádivek, či k ochucení sýrů. Ve staročeské kuchyni byla používána šalvěj lékařská stejně často jako petrželka.
Odvar je vhodný jako kloktadlo, které pomáhá při zánětech mandlí.
- Je to dobrá dezinfekce ústní dutiny a prevence proti kazivosti zubů a paradontóze.
- Žvýkání listů šalvěje odstraňuje pach z úst.
- Obklady ze šalvěje se používají na hnisající rány,
- popáleniny
- a štípnutí hmyzem.
Sběr a sušení šalvěje
Pro zdravotní i kuchyňské využití sbíráme pouze nať a listy šalvěje. Nejvhodnější dobou ke sběru je květen až červen, období před rozkvětem byliny. Ke sběru vybíráme nezdřevnatělé stonky. Listy zdrhujeme z větévek za suchého počasí, v poledních hodinách. Nasbírané listy a natě se nesmí zapařit, při sušení by pak zhnědly a plesnivěly by.
- Bylinu sušíme v tenkých vrstvách na suchém, vzdušném a teplém místě.
- Teplota při sušení by neměla přesáhnout 35 °C. Čím rychleji šalvěj usušíme, tím bude voňavější.
- Žádné bylinky nesušíme na slunci, ale na tmavém, suchém, teplém a dobře větraném místě. Tma zabraňuje ztrátě barvy a chuti.
- Sucho a proudění vzduchu sušení urychlují a zabraňují plesnivění bylin.
- Šalvěj je dostatečně usušena, jestliže se stonky začnou s prasknutím lámat, listy jsou pokroucené a sušená droga pěkně šustí.
- Správně usušená bylina má zelenou až stříbrošedou barvu, zachovává si své charakteristickýé aroma a nahořklou, svíravou chuť.
- Špatným sušením a dlouhým skladováním šalvěj ztrácí silice, které jsou nejdůležitější složkou, kvůli které se bylinka pěstuje.