Jídlo, oblečení, kultura a zábava. To jsou jediné oblasti, v nich se v domácnostech dá ušetřit. Ušetřit na jídle, to odjakživa byla moudrá rada, kterou maminky a babičky dávaly mladé hospodyňce, která si zařídila vlastní domácnost. Ušetřit na jídle ovšem nikdy neznamenalo „krmit“ rodinu málo nebo špatně. Jen o tom, čím ji budeme krmit, přemýšlet. Jak ušetřit na jídle je téma stále živé.
„Ušetřit se dá na jídle“, radily matky dcerám, babičky vnučkám
Neplýtvat jídlem, to není jen celosvětové „žhavé téma“ dvacátých let jednadvacátého století. To je příslovečná „červená nit“, která se táhne domácím hospodařením už stovky let.
Bylo by povrchní říct, že „Už Magdalena Dobromila Rettigová …“ To ne. Paní Rettigová hleděla, aby se paničky a měšťanské dcery vůbec naučily vařit, česky pojmenovávat, česky číst a mluvit.
Za průkopkyni i ekonomiky domácnosti lze pokládat Marii Janků-Sandtnerovou (1885 – 1946 ). To byla česká učitelka, autorka kuchařských příruček a propagátorka zdravé výživy. A právě paní Sandtnerová naučila české ženy vařit podle rozpočtů. Rozpočty potravin její recepty obsahovaly. A rozpočty (obecně) jsou základním kamenem domácího hospodaření.
Jak ušetřit na jídle
- Neexperimentovat. Hlavním předpokladem domácí kuchyňské ekonomiky je umění vařit, a to vařit podle receptů. Není to žádná ostuda, otevřít si kuchařskou knihu a do jídla přidávat jenom to, co do něj patří. Už tento krom vaření jídel zlevní. Ubydou zbytečně přilévané smetany, sýry, kterými nezkušená kuchařka vše sype. Recepty v kuchařkách nepotřebuje drahé „vylepšování“.
- Plánovat a dodržovat jídelníček. Domácímu vaření věnujte čas už při plánování. Sestavte si (písemně) jídelníček na celý týden (dřív se to běžně dělalo). Co budou jíst k jednotlivých denním jídlům děti, táta, máma? A sestavu dodržujte.
- Nakupovat podle seznamu. Po naplánování jídelníčku nakupte pouze potraviny, které budete potřebovat na vaření. Napište si jejich seznam, a nekupujte jich víc než potřebné množství, a nekupujte nic navíc.
- Pravidla platí i pro děti. Nedovolte dětem, aby do nákupního košíku nakládaly potraviny bez schválení, a mimo seznam. Neučte se říkat dětem „Ne“.
- Kolik stojí domácí jídlo? Počítejte cenu doma uvařených jídel, a to rozpočítáno na jednu porci. Sdělujte výpočty ostatním členům domácnosti. Ale ne vyčítavě, naopak uspokojivě. „Na kolik nás vyšel kousek domácí pizzy? A kolik by stála v pizzerii?“
- Výběr potravin. Vybírejte levnější základní potraviny. Ale nekupujte potraviny pouze proto, že jsou právě v akci, ačkoliv je nemáte na seznamu.
- Polotovary nejsou třeba. Vařte od základu, nikoliv z polotovarů. Například doma připravená jíška či knedlíky vyjdou dokonce několikanásobně levněji než kupované
- Stálý sklad zásob. Mějte doma stálé (doplňované) množství základního „vařiva“: mouka, cukr krystal, těstoviny, luštěniny, olej, kvasnice sušené. Nakupte je, když je jejich cena nízká, ale nevařte s nich hned, jsou v zásobě pro případ, že zapomenete-nestihnete nakoupit-utratíte všechny peníze.
- Pečte, pečte, pečte. Ale pečte hodnotné, chutné moučníky, které zasytí a zastanou tak postavení plnohodnotného jídla: buchty, koláče, perníky, bublaniny… Když děti dostanou sladké jídlo, nebudou stále „vymetat“ skříňky a hledat sladkosti.
- Nenechte se svádět reklamou. Omezte domácí výrobu zbytečných, ale nákladných zákusků (se smetanou, s mascarpone a podobně), které nic zásadního do jídelníčku nepřinesou a řádně nezasytí. Naučte děti, aby rozlišovaly, co je „buchta k jídlu“, a co je zákusek, mls.
- Dobré není třeba stále vylepšovat. Domácí pečivo (chleba, housky, rohlíky) sice provoz domácnosti může zlevnit, ale také prodražit. Protože snadno podlehneme reklamním článkům a videím a docela zbytečně do pečiva přidáváme drahé suroviny (ořechy, mandle, dýňová semínka…).
- Domácí přesnídávky a svačiny. Připravujte domácí přesnídávky, a to dětem do školy i dospělým do zaměstnání. Jen spočítejte, kolik stojí tato malá jídla, když e mají denně kupovat.
- Aby doma stále něco bylo. Hleďte, aby doma bylo vždy něco na svačinu po příchodu ze školy, ze zaměstnání: buchty, vdolky, mléko, pečivo, pomazánka…
- Proč chodit do restaurací? Omezte případné stravování „venku“. Rozlišujete restaurace na přijatelné a drahé. Porovnávejte ceny jídel v levných restaurací s jídlem připraveným doma.
- Bude to pak někdo jíst? O zavařování ovoce a zeleniny se sice stále mluví jako „zdroji úspor“. To platí jedině tehdy, když máme ovoce zadarmo (či skoro zadarmo), a také tehdy, když máme jistotu, že rodina bude zavařené věci konzumovat. Je třeba počítat s nákupem cukru, želírovacích přípravků, a dále s elektrickou energií nebo s plynem, které se při zavařování spotřebují. K čemu například marmelády, když je nikdo nejí? Úkol pro šetrnou hospodyňku – naučit rodinu konzumovat domácí produkty.