Rostliny z volné přírody – co nás vede k tomu, že se stále víc zajímáme o možnosti jejich konzumace? A víme co a jak kuchyňsky využít? Nabízíme, jak některými volně rostoucími rostlinami učinit svůj jídelníček zdravější nebo chuťově zajímavější.
Sbíráme dary volné přírody
Na sběr jedlých rostlin se vybavíme látkovými nebo papírovými sáčky (pošetříme je třeba od čerstvého pečiva, jako si sáčky šetřily naše babičky), staršími nůžkami, látkovými rukavicemi a kapesním herbářem či atlasem rostlin. Ten je nutný pro všechny, kdo si nejsou v určování rostlin moc jisti. I když máme pocit, že si pamatujeme, jak rostlina vypadá, v přírodě nás může zmást nějaká podobná.
- Plané rostliny sbíráme ve volné přírodě, v dostatečné vzdálenosti od silnic, železnic, psích stezek a průmyslových objektů.
- Nesbíráme je ani na pastvinách hospodářského dobytka. Po příchodu domů rostliny hned zpracujeme.
Na čem si pochutnat?
Kyselý jako šťovík. Ale proč ne?
- Šťovík kyselý (Rumex acetosa L.): Je v něm vitamin C, provitamin A, křemík, mangan, železo, draslík. Obsahuje nežádoucí kyselinu šťavelovou, kterou však neutralizuje mléko nebo vajíčko – proto se do s těmito surovinami vždy kombinuje.
Sbíráme mladé lístky a mladé křehké lodyhy.
Používá se k přípravě nakyslých smetanových omáček, polévek (ruská šči) a k dochucení smetanových dipů či majonézových zálivek. Možná záměna: jiné mohutnější druhy šťovíků (například koňský).
Tip na šťovíkovou polévku: Dvě plné hrsti omytého šťovíku nakrájíme na proužky. Rozehřejeme plnou lžíci másla a šťovík na něm restujeme společně se dvěma lžícemi mouky. Pak zalijeme vývarem, provaříme, přidáme kelímek sladké nebo zakysané smetany, dochutíme solí, pepřem, případně špetkou cukru. Nakonec můžeme vmíchat žloutek. Šťovíkovou polévku podáváme s půlkou vařeného vejce nebo s vaječným svítkem.
Jitrocel jako lék, jitrocel na talíř
- Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) je dobře znám svými hojivými účinky při vnějším použitím a jako prostředek tišící kašel nebo při léčbě žaludečních či dvanáctníkových vředů. Ale dobře poslouží i při přípravě jídel.
Mladé listy jitrocele přidáváme do rajčatových salátů a do salátu z chuťově méně výrazné zeleniny. Je pikantně nahořklý (jako polníček). Zajímavě doplní jarní zeleninové polévky. Nerozkvetlé úbory podušené na másle chutnají trochu jako žampiony.
Smažené jitrocelové listy: Mladé listy jitrocele důkladně opereme, trochu posolíme a ještě vlhké obalíme v mouce, vajíčku a ve strouhance. Smažíme v oleji.
Nebo listy osušíme, smáčíme v těstíčku (pivní, vinné, sýrové nebo jen vejce s moukou) a vysmažíme.
Smažené jitrocelové listy podáváme buď s bramborami (či s kaší), a nebo jen samotné jako zajímavé vegetariánské pohoštění.
Bez černý: Zdroj jídla i pití
Bez černý (Sambucus nigra, L.) zajímá kuchaře koncem jara a počátkem podzimu. Květy se především suší na čaj s širokým spektrem léčivých účinků. Nebo se květy bezu obalují v trojobale nebo v těstíčku a pak smaží (kosmatice).
- Trochu jednodušší způsob je přimíchat odstřižené květy bezu do vaječné hmoty na omeletu.
- Z květů černého bezu se připravuje výtečná sezonní perlivá limonáda (bezová limonáda).
- A nebo se květy svaří s cukrem, citronem a vodou na trvanlivější bezový sirup.
- Na podzim se trhají plody bezu – bezinky. Připravuje se z nich víno, zdravotní likér, sirup či povidla. Bezinky ale mají specifickou chuť, tak je lepší napoprvé udělat menší množství.
- Všechny bezové produkty (vyjma kosmatice) pomáhají proti zácpě.
Divoce rostoucí „jedlé“ rostliny
- Bršlice kozí noha: polévky, karbanátky, nákypy.
- Chmel otáčivý: Mladé výhonky vaříme pět minut v osolené vodě a podáváme polité horkým máslem jako chřest.
- Jetel luční: Červené paličky jetele se hezky vyjímají v letních ovocných bowlích, kterým dodají jemnou květinovou vůni.
- Květ šalvěje luční: Hrst čerstvých květů tři dny macerujeme v litru bílého vína (stačí stolní).
- Mateřídouška: Používáme místo oregana nebo tymiánu na slané koláče, do nákypů, pikantních omáček.
- Popenec břečťanolistý: Vynikající do polévek – například do bramboračky nebo ve směsi s jinými bylinami: bršlicí, jitrocelem, kopřivou. Popenec lze sušit a do polévek a omáček přidávat i v zimě.
- Sedmikráska chudobka: Květy mají jemně oříškovou chuť. Dětem jimi pokládáme chleba s máslem. Používají se do salátů (mohou být i mladé lístky), a nebo se používá jako jedlá dekorace sladkých dezertů a moučníků.
- Smetanka lékařská: Mladé listy přidáváme do jarního salátu (jsou nahořklé), nerozvinutá poupata se nakládají do octa jako kapary, z květů se vaří med, sirup nebo se nakládají na víno.
- Tužebník jilmový: Květy tužebníku dodají jemnou vanilkovou chuť. Výtečné je mléko, v němž se květy tužebníku hodinu macerovaly za studena (hrst květů na litr mléka). Podobně lze dochutit i jablečný most nebo bílé víno. Náš tip.
- Vrbovka úzkolistá: Mladé vršky vrbovky lze použít jako chmelové výhonky (à la chřest). Listy lze přidávat syrové do salátů, případně dusit na másle (samotné nebo s jinou zeleninou). Květy slouží jako jedlá dekorace.