Emoce se u člověka objevují dávno před jeho narozením – to je zkrátka fakt. A jak se chová ješitný člověk a proč je třeba si na takové chování dávat za všech okolností pozor?
Každý člověk chce mít určité hodnocení ve veřejném mínění. A platí také fakt, že každý člověk je více či méně citlivý na úsudek o něm, což se provesluje v jeho reakcích. A totéž platí i o jeho postavení v očích společnosti. Každý člověk se (ať už vědomě či nevědomě) staví v určitém ohledu nad některé lidi a v jiném pod jiné.
Jak poznat ješitného člověka
Jak poznat, že jste s setkali s „ješitou?“ Inu ,je to takový člověk, který je opravdu rád, když ho někdo pochválí. A pokud má dojem, že pochvaly nedostává dost, často, pak neváhá provokovat a vyloženě si o ně říkat. Ovšem tito lidé mají i svou stinnou stránku – opravdu nesnáší kritiku nebo negativní srovnávání je svým okolím.
Jaký je ješitný člověk
Je to jedinec domýšlivý, samolibý, egoistický a mnohdy až přehnaně urážlivý. A je tedy třeba na to myslet pokaždé, když s někým takovým jednáte, jinak se nejspíš budete muset přichystat na mnohá nepříjemná překvapení.
Kde se berou ješitní lidé
Určování osobního postoje vůči druhým může mít v tomto základu „pouhopouhou“ intelektuální povahu, ale obvykle tomu tak nebývá. Ješitnost mnohem častěji vzniká jako emoční reakce spojené s intelektuálními procesy. Zní vám to složitě? Není tomu tak.
Patří mezi ně totiž takové emoce, jako je pýcha, marnivost, arogance, sebestřednost, pocit vlastní hodnoty ale i zášť atd. Tyto pocity máme všichni, ale vždy se s nimi dokážeme snadno vyrovnat. Ne vždy je navíc možné tyto emoce vnímat pouze negativně.
Co je to pýcha
Příkladem může být třeba pýcha. Jak ji definovat? Pýcha je pocit osobní důstojnosti, dalo by se říct až sebeúcty. Jde o velmi hřejivě působící pocit zadostiučinění z realizace dosaženého úspěchu, ale může se týkat i nadřazenosti v něčem. Obvykle však pýchu definujeme spíše jako nepřiměřený pocit vlastní nadřazenosti a nepřiměřeného sebevědomí. Mimochodem – jde o jeden ze smrtelných hříchů v křesťanství.
Pýcha v příslovích
Ne nadarmo je na tuto vlastnost často poukazováno v lidové slovesnosti. Existují o ní mnohá přísloví:
„Pýcha předchází pád, slávu předchází pokora.“
„Pýcha předchází pád a namyšlenost zkázu.“
„Hloupost a pýcha na jednom stromě rostou.“
„Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí. Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.„
Pýcha může být jak přiměřená a spravedlivá, tak může působit i jako důsledek nepřiměřené sebeúcty a arogance vůči okolí. K rozlišení mezi těmito dvěma aspekty se proto v českém jazyce používají dvě různá slova : hrdost, když mluvíme o pozitivním jevu, a pýcha, když mluvíme o tom negativním.