Judský král

“Judský král” je pojem známý především luštitelům křížovek. Ti zkušení již mají v paměti jména judských králů, a snadno doplní jméno podle některého z křížem doplněných písmen nebo podle počtu políček, které má termín “judský král” vyplnit. Málo zkušení křížovkáři si možná někdy pomyslí, jestli si třebas autor křížovky jméno judského krále “tak trochu nevymyslel”. To by ale byla špatná úvaha, to se ve světě křížovek prostě nedělá. Ostatně, existují křížovkářské slovníky. A kdo by ani těm nevěřil, může nahlédnout do historie židovského národa a judaismu.

Co předcházelo vzniku Judského království

Historie Židů začíná v první polovině druhého tisíciletí před n. l. patriarchou Abrahámem, jeho synem Izákem a vnukem Jákobem. Období hladu, které postihlo zemi, donutilo Jákoba a jeho syny, kteří byli předchůdci dvanácti izraelských kmenů, putovat do Egypta, kde se jejich potomci stali otroky.

Až po několika stoletích vyvedl Mojžíš Židy z Egypta a přivedl je zpět do Izraele. Během putování pouští Sinaje se z bývalých otroků zformoval národ, který přijal Mojžíšovy zákony, včetně Desatera přikázání, jež se staly základem monoteistického vyznání.

Pod vedením Jozua obsadily izraelitské kmeny značné území. V roce 1028 př. n. l. založil Saul království a jeho nástupce David sjednotil všechny kmeny. Hlavním městem se stal Jeruzalém (asi v roce 1000 př. n. l.) a Davidův syn Šalamoun ho pozvedl i s celým královstvím v rozkvétající centrum.

Legenda o Davidovi

Saulovým dvořanem se stal David, žijící v Betlémě u svého otce Jišaje. David rozptyloval krále zpěvem a hrou na harfu. Pak začala válka s Filištíny. Jednou se David vracel z Betléma a narazil na královské vojsko, které se chystalo k boji. Chloubou nepřátel byl nepřemožitelný Goliáš. David, vyzbrojený jenom prakem a oblázky, ho vyzval na souboj a zvítězil. Filištínští se dali na útěk a izraelské vojsko se vrátilo do města s velkou kořistí. Davidovi uspořádali bouřlivé ovace.

To však vzbudilo Saulovu závist, žárlivost a podezření, že David usiluje o jeho trůn. Davidovi nezbylo než utéci do judských hor. V horách zůstal sedm let, až do Saulovy smrti, po níž se stal izraelským králem. Zemřel po čtyřicetiletém panování.

Šalamoun, syn Davidův

Šalamoun (960-935 př. n. l.), král izraelský a judský, se také systematicky zasazovalo zákon a pořádek, podporoval řemesla a obchod a postaral se o mír. Historici dokonce referují o tom, že „za Šalamouna bylo v Jeruzalémě stříbra tolik co kamení na ulicích“.

Zajímavé je také, že za jeho vlády zažilo zpracování kovů nebývalý rozkvět. To označují autoři za technologický pokrok, který lze poprvé v dějinách zaznamenat jako princip politického úspěchu.

Rozdělení země

Po smrti krále Šalamouna se země rozdělila:

1. V severní části vznikl Izrael (který zničili ve 20. letech 8. století př. n. l. Asyřané ),
2. v jižní části Judské království.

Obě království vedle sebe žila po celá staletí v míru a pokoji, neboť proroci a králové nabádali svůj lid k sociální spravedlnosti a dodržování Zákona.

V roce 722 př. n. l. byla země přepadena Asyřany a Judea byla podrobena Babyloňany. Když padla babylonská říše za oběť Peršanům, v zemi se opět obnovily židovské tradice.

V roce 60 př. n. l. se toto území dostalo pod vliv římské vlády. Židé se neustále pokoušeli cizích nadvlád zbavit a vznikala zde četná povstání. Poslední tvrzí židovského odporu proti Římanům, se stala pevnost na vrcholu hory Masada u Mrtvého moře. Povstání skončilo masovou sebevraždou všech obránců a obrana Masady se stala symbolem boje Židů za svobodu.

Ačkoliv se počet židovského obyvatelstva během staletí pod cizí nadvládou snižoval, trvalá přítomnost Židů v zemi nebyla nikdy přerušena a čas od času byla posilována návraty z jiných zemí.

Judské království

Judské království jako státní útvar státní útvar historicky existovalo jen mezi lety 930-586 př. n. l.

Judští králové

Seznam podle abecedy

Zdroj: Tabulka – s využitím Wikipedie