Otázkou, kdy nejlépe otěhotnět, by se měli nejprve zabírat učitelé a žákyně při hodinách výchovy k rodičovství. Dalším mezníkem by pro ženu (pokud nemá děti) měly být pětadvacáté narozeniny. Znovu by téma kdy nejlépe otěhotnět mělo přijít na přetřes, když žena najde partnera, s nímž společně touží založit rodinu. Kdy nejlépe otěhotnět?
Má po vojně, tak se žení
Životní styl na počátku 21. století je zcela jiný, než třeba v 80. letech století předcházejícího. Mimo jiné se to prokazuje i na věku, kdy ženy mají první dítě. Průměrný věk prvorodiček stoupá (v roce 2012 to bylo 27,6 let), a zároveň stoupá procento žen, které mají potíže s otěhotněním. Ještě v 80. letech bylo tak nějak samozřejmé, že dívka ukončí studia (obvykle jen středoškolská), počká, až se její hoch vrátí z vojny, vdá se a bude mít první dítě (dost často mezi svatbou a narozením dítěte uběhlo méně než devět měsíců). Ani vysokoškolačky věkový průměr výrazně nezvyšovaly – jednak končily studia průměrně ve 24 letech (nejdelší bylo studium medicíny – šest let), jednak nebylo zvykem studia si prodlužovat a brzy po promoci následovala svatba. Rovněž nebyly výjímkou studentky-matky. Závratná kariéra skoro nikoho nečekala, výdělky byly tabulkové, cestovat se nedalo – tak na co čekat?
Ještě mám dost času
V současné době není nic neobvyklého, že dívka studuje do šestadvaceti let (pak už se to prodražuje), vyjede na pár let do zahraničí sbírat zkušenosti, bydlí u rodičů, kde má všestranný servis, a nebo nastoupí do firmy, kde se od ní očekává práce a nikoliv stálé žádosti o volno k ošetřování dítěte. Tak se překulí třicítka, „hnízdící reflex“, nebo i rozum, začne pracovat, a ono to nejde. Nebo to nejde hned, jak by si mladá žena (zvyklá dosáhnout všeho, o co se přičiní) chtěla.
Duch je mladý, organismus stárne
Bez ohledu na názory některých sociologů, že kolem třicítky je žena psychicky optimálně připravena stát se matkou, gynekologové stále upozorňují, že i sebe úspěšnější žena je biologický tvor, jehož organismus je v optimální formě pro rození dětí od dvacítky do šestadvaceti let. Pak křivka fertility (plodnosti) mírně klesá, ale po třicítce začne klesat strmě. Mnohé ženy propadají panice, jestliže neotěhotní do několika měsíců. Přitom se lékaři plodností páru začnou zabývat až po roce, kdy pár měl nechráněný sexuální styk alespoň dvakrát týdně. Netrpělivá žena se obává neplodnosti, a přitom je důvodem třeba jen její věk, že už „to“ není hned.
Rodina, škola, společnost
O budoucím rodičovství by se mělo hovořit doma a ve školách. Situace ve školství jde ovšem mnohdy „ode zdi ke zdi“. Zatímco dříve se rodičovská výchova zúžila na několik vět o splynutí vajíčka se spermií, a pak už se jen dívky učily přebalovat a koupat panenku (chlapci stáli mimo), v současné době se na dívenku hrnou jen výhrůžky a možnosti antikoncepce, což vede k tomu, že dívky užívají pilulky od patnácti let. Je to dobře, není to dobře: to je otázka pro odborníky.
Dalším problémem je, že mladá dvojice, která spolu začne žít, uvažuje o všem možném – zařízení bytu, koupě domku, vozu, dovolené, cestování. Ale otázka dětí (nota bene manželství) se odkládá tak nějak na neurčito. Je to pohodlnost, nedostatek zodpovědnosti, sobectví? Další otázka pro psychology či sociology.
Matky dnešních perspektivních maminek řeknou: „Neměli jsme nic, neměli jsme kde bydlet, ale měli se rádi, tak jsme se na tebe těšili a měli jsme tě rádi. A také to šlo.“