K velikonočním svátkům u nás patří řehtačky, které nahrazují zvony. Kostely jsou ztichlé, nezpívá se, nezní varhany… Víte, proč zvony během Velikonoc mlčí a kde údajně jsou? Odlétají prý pravidelně do Říma.
Kdy zvony umlkají?
Na Zelený čtvrtek zvony ještě můžete slyšet během bohoslužby, ale poté, co zazní modlitba Sláva na výsostech Bohu (latinsky Gloria in excelsis Deo), umlknou a podle pověsti odletí do Říma, aby získaly od papeže požehnání za svou věrnou službu církvi. Týká se to nejen zvonů dosud existujících, ale i těch, které zvony byly, ale byly roztaveny a změněny třeba na děla. Spolu se zvony umlknou až do Bílé soboty také varhany.
Let do Říma
Kudy přesně zvony letí, to se neví. Jejich cesta je úplně tichá a zvony mají předem jasně stanovené pozice v průvodu. Jako první letí starší zvony, které už znají cestu, na konci průvodu ty nejmladší, které se na cestu do Říma vydávají poprvé a mohly by se ztratit. Jako stráž letí na úplný závěr velké a významné pražské zvony – Zikmund z katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha a Marie z chrámu Matky Boží před Týnem na Staroměstském náměstí. Účast všech zvonů na pouti do Říma je povinná. Pokud by nějaký z nich neodletěl, přineslo by to obci, kde je zvon zavěšen, velké neštěstí.
Řehtačky
Ztichlými chrámy, ale i vesnicemi v Čechách a na Moravě se pak několik dnů místo zvonů ozývají řehtačky, hrkačky, klapačky a další rámus vydávající nástroje. Některé jsou ruční, jiné se podobají trakaři a tlačí se. V řadě obcí se dochoval zvyk, kdy děti chodí od Zeleného čtvrtka až do Bílé soboty po vesnici a hlukem zahánějí zlé síly. V náboženském slova smyslu zase mělo hlasité řehtání zahnat Jidáše, který Krista zradil polibkem.
Za takovou službu obci a jejím obyvatelům si pak děti zaslouží odměnu – koledu. To mohou být drobné mince, vajíčka nebo sladkosti a odměna se předává obvykle až na Bílou sobotu. Původně náboženský charakter řehtání či hrkání, jak se tyto obchůzky nazývají, se dnes posouvá spíše ke světskému charakteru. Ale existuje řada vesnic, kde je řehtání pevně spojeno s kostelem a řehtat chodí třeba ministranti. Klapačky nebo řehtačky zní během bohoslužeb místo obvyklých malých zvonků.
Řehtačky a klapačky jsou dřevěné a mají různou velikost, tvar i zvuk. Dnes se kromě Velikonoc používají často i jako zvuková podpora sportovního fandění, nebo jako neobvyklý hudební nástroj. Dříve si je na venkově vyráběli chlapci sami, dnes se dají běžně zakoupit. Ty nejmenší stojí i méně než sto korun za kus.
Návrat zvonů z Říma domů
Po požehnání od Svatého otce se zvony vydávají na cestu zpět do Čech, na Moravu i do Slezska. Musí se do domovského kostela vrátit do sobotní večerní bohoslužby, aby se opět po modlitbě Gloria in excelsis Deo mohly slavnostně rozeznít a zvěstovat, že Ježíš Kristus slavně z mrtvých vstal. Do zvuku zvonů se mísí také slavnostní zvuk varhan, které své mlčení končí ve stejnou chvíli. Říká se, že na Bílou sobotu zvoní zvon zprávu „byl jsem tam, byl jsem tam“ a tím své obci nebo městu oznamuje, že splnil svou římskou povinnost.
Zvonění po návratu
Prvnímu zvonění po velikonoční odmlce je přisuzována také kouzelná moc. Pokud je během něj doma hospodyně a zamete ve chvíli, kdy zvony slyší, celý dům, až do dalších Velikonoc se mu budou vyhýbat švábi. Během zvonění se má také člověk umýt v pramenité vodě, a to mu přinese na další rok zdraví. Zapomenout se nemá ani ovocné stromy, kterými by se mělo při zvonění zatřást, aby se probudily. Mají se také postříkat vodou, nebo potřít jejich kmeny čerstvě zadělaným těstem, aby měly dost síly a dobře plodily. Stihnout to všechno, než zvony utichnou, je skoro nesplnitelné, ale můžete zkusit aspoň něco z toho.