Klinická smrt je časový úsek mezi zástavou srdce a jeho opětovným uvedením v činnost. V této době se krev jako nositel kyslíku a výživy nedostává do mozku. Průběh klinické smrti je totožný s cestou, kterou projde každý umírající. Stav klinické smrti je však pouze přiblížení se k hranici smrti biologické.
Klinická smrt je stav bezvědomí
Pokud se během asi čtyř až pěti minut nepodaří obnovit srdeční činnost, dojde k trvalému poškozeni mozku a následné ke smrti jedince. Klinická smrt je tedy stavem bezvědomí. Při zástavě srdce, pokud ještě nedošlo k nezvratnému poškození mozku, se někteří lidé, méně než polovina z nich, setkají s prožitkem blízkosti smrti. Mnozí odborníci se však spíše přiklání k hranici 10 až15 procentům prokazatelných případů.
Knižní „trhák“ Život po životě
V roce 1975 lékař, psycholog a filozof Raymond A. Moody publikoval svou první knihu na toto téma. Kniha Život po životě se zanedlouho po vydání stala bestsellerem. Její název je však nepřesný. Kniha nepojednává o posmrtném životě, ani o něm žádný poznatek nepřináší. Moody v ní popsal vzpomínky padesáti osob, které se s prožitkem blízkosti smrti setkaly (někdy se také používá termínu zkušenost blízkosti smrti, anglicky near death experience, NDE).
Klinická smrt: Prožitky si jsou podobné
Na všech příbězích je zajímavá jejich nápadná podobnost. Duševní prožitky lidí v tomto stavu poté rozdělil na několik prvků. Jsou to zejména:
- pocit odloučení duše od těla,
- pocit míru, klidu, radosti,
- pronikání úzkým temným prostorem srovnávaným s tunelem,
- setkání se zemřelými bytostmi, většinou nejbližšími příbuznými,
- rekapitulace dosavadního života (probíhá v podobě živého plastického filmu, kdy člověk soudí sám sebe za své skutky).
- Po projití tunelem vidí v prostoru světlo, které bývá nejsilnějším zážitkem – vyzařuje teplo, lásku, porozumění,
- a poté následuje návrat do původního těla.
Co se děje s mozkem
Mozek umírá. Dochází k úplné nebo částečné izolaci člověka od prostředí. Procesy uvnitř mozku vyvolávají neurčité podněty, které se promítají do určitých představ a prožitků. Ty závisí na dosavadním životu daného jedince. Každý z nás je trochu jiný, vyrůstal v odlišném prostředí i podmínkách a náš život se podle toho také odvíjí. Právě tato skutečnost se zpětně promítá do vzniklých obrazů a vizí.
Na čem závisí existence prožitku blízkosti smrti ve stavu klinické smrti, odborníci dosud nedokáží vysvětlit.
Víte, že…
… ne každý prožije všechny fáze klinické smrti, mění se i pořadí jednotlivých prvků? Pravděpodobně to závisí na délce klinické smrti. Šest až sedm minut je obvykle maximum.
… přežít klinickou smrt neznamená vždy prožitek blízkosti smrti?
… někteří lidé však mohou mít prožitek blízkosti smrti i negativní? Po zbytek života jsou frustrováni, podléhají depresím, často se v myšlenkách k prožitku vracejí.
… první zmínky o prožitcích blízkosti smrti můžeme z literárních pramenů najít už u Platóna, v egyptských, řeckých i římských legendách a starovýchodních mýtech? Mezi nejznámější patří Tibetská kniha mrtvých z 8. století našeho letopočtu (do angličtiny byla přeložena začátkem 20. století).
Zdroj: S využitím archivu autorky