Vířivky a bazény jsou příjemným zpestřením domácího odpočinku a relaxace, vyžadují však pravidelnou údržbu. Hlavním elementem údržby bývá zpravidla zajišťování požadované úrovně kvality vody, která v nich zůstává dlouhodobě a bývá vhodným médiem pro množení bakterií či řas, není-li odpovídajícím způsobem ošetřována. K udržování kvality vody se standardně používá chlór, který bylo nutné dříve do vody dodávat v různých přípravcích. O něco přívětivější způsob představuje používání soli, která se však musí správně zpracovávat – obecně nestačí do bazénu či vířivky sůl nasypat, je nutné zajistit, že dojde k uvolnění chlóru ze sloučeniny chloridu sodného. K tomuto účelu se používají solinátor.
Jak funguje ošetřování vody ve vířivce solí
Pokud se rozhodnete, že svou vířivku chcete udržovat právě prostřednictvím solinátoru, je potřeba si zařízení koupit a doplnit do něj správné množství soli. To se pohybuje mezi 2-3 kg na 1000 litrů vody (2-3 g/l). Toto množství představuje přibližně desetinovou koncentraci v porovnání s mořskou vodou a zajišťuje dostatečnou úroveň kvality vody v bazénu či vířivce, aniž by voda byla těžká nebo disponovala slanou chutí. Solinátor je elektrické zařízení, které se zakládá na principu elektrolýzy. Sůl se tak v solinátoru v podobě elektrolytu postupně rozkládá na ionty sodíku a chlóru, přičemž je to právě uvolněný chlór, který vytváří takové prostředí, jež zabraňuje usazování a rozmnožování patogenů ve vodě. Jakmile jednou dojde k dosažení správné úrovně salinity (slanosti) vody (tedy k rozpuštění stanovené dávky soli), je celý objem vody v bazénu nebo vířivce dostatečně chráněný, v případě, že dojde k odpaření vody, stačí vždy již pouze její doplňování. Doplnění soli je potřeba pouze tehdy, vyměníte-li vodu v bazéně či vířivce kompletně.
Výhody a rizika používání solinátoru
Solinátor je pouvažován za zařízení s řadou výhod. Jedná se zejména o skutečnost, že není potřeba pravidelně nakupovat a následně skladovat drahé prostředky, které kvalitu vody průběžně zajistí. Jelikož hlavním účinným prostředkem v solinátoru není samotný chlór, ale sůl, vztahují se k němu menší rizika podráždění pokožky či očí. Díky koncentraci soli rozpuštěné ve vodě v podstatě udržujete neustále stejnou nebo lehce vyšší salinitu s dostatečným ochranným účinkem. Solinátor je navíc potřeba pořídit pouze jednou a používá se zpravidla jen při výměně vody, je tak finančně velmi výhodný.
Nevýhody používání solinátoru
Hlavní nevýhodou solinátoru je účinek slané vody na bazén nebo vířivku, tedy na jejich součásti. Větší riziko tak tato technologie představuje především pro vířivky ibsahující velké množství různých komponent, které mohou být na přítomnost solných iontů citlivé, mohou se na nich tvořit nánosy nebo koroze. Výrazným nebezpečím je pak poškození důležitých součástek, jako jsou topná tělesa nebo čerpadlo. Salinita vody navíc způsobuje občasné usazování soli na okrajích vířivky, ale také v jejím okolí (často voda zůstává na těle a skapává na zem, nebo prostě vyšplíchne při používání). Slanější voda může mít negativní vliv na půdu pod nebo v okolí vířivky a ohrožovat rostliny. Ne všechny modely vířivek navíc udržování kvality vody solinátorem umožňují a je vždy nutné sledovat, zda zvolený model skutečně mezi takové patří. Zatímco klasické bazénová chemie má obvykle stanovenou dobu nástupu účinnosti, u solinátoru může být tato variabilní – záleží na tom, za jak dlouho se potřebné množství v zařízení zcela rozpustí (což implicitně ovlivňuje dobu, po kterou bude solinátor puštěný). Někteří majitelé vířivek si tak na používání vířivky musí počkat o něco déle, chtějí-li mít jistotu, že voda v ní má správnou koncentraci.