Kolik stojí záchytka

Současná legislativa definuje záchytné protialkoholní stanice jako zdravotní službu. Tato služba samozřejmě není hrazena zdravotními pojišťovnami. Přenocování na záchytce si musí klient zaplatit, a s tím i další poskytnuté služby. Záchytky v České republice nemají jednotný ceník a cena za služby se liší, někdy i výrazně. Záchytné stanice v Česku jsou zřizovány v souladu se zákonem 373/2011 Sb. Zákon o specifických zdravotních službách.

Záchytné stanice

“Otcem-zakladatelem” protialkoholních záchytných stanic, jak zní oficiální název lidově řečených “záchytek”, je český lékař je docent Jaroslav Skála. Za péči na záchytce, trvající nejvýš čtyřiadvacet hodiny, by měl klient zaplatit předem pevně stanovenou částku.

Zákon 373/2011 Sb. praví

“Protialkoholní a protitoxikomanická záchytná služba je zdravotní službou poskytovanou osobě, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek.”

Apolinář první na světě

Když v roce 1952 založil docent Skála první záchytnou stanici U Apolináře v Praze, byl to revoluční počin. Jednalo se o ve světě první stanici, která poskytovala akutní pomoc závislým na alkoholu, u kterých se rozvíjel syndrom z odnětí nebo pokud nová recidiva ohrozila průběh jejich léčení. Přijetí na „záchytku“ bylo možné právě pro diagnózu závislost jako pomoc pacientovi.

Teprve v pozdější době se záchytné stanice vžily jako zařízení sloužící pro udržení veřejného pořádku narušovaného podnapilými osobami.

Docent MUDr. Jaroslav Skála

Docent MUDr. Jaroslav Skála (25. května 1916 Plzeň – 26. listopadu 2007 Praha) vystudoval současně tělesnou výchovu a medicínu. Celý život se věnoval alkoholologii (vědě o působení alkoholu na lidský organismus a s tím souvisejících problémech). V roce 1948 založil v pražské nemocnici U Apolináře oddělení pro studium a léčbu alkoholismu, při něm pak roku 1951 první záchytnou stanici na světě. Je jedním z průkopníků skupinové psychoterapie u nás. Napsal řadu odborných a popularizačních článků a knih známých i v zahraničí.

Záchytka: Izolace i ochrana zdraví

Před vznikem záchytek umisťovali policisté podnapilé porůznu. Do cel, nebo podle zdravotních problémů na internu, chirurgii a podobně. Taková praxe přinášela potíže.

Nevyhovovalo, když na běžném nemocničním oddělení rušil opilý či při rvačce v opilosti zraněný člověk svým hulákáním a zpěvem ostatní pacienty.
A naopak: Měli by v celách předběžného zadržení umírat nemocní lidé, jejichž zdravotní stav příležitostná oslava prudce zhoršila, například epileptici nebo cukrovkáři?
Měli by tu policisté pacifikovat obušky mladíky, kteří se nedopustili žádných trestných činů, ale jen se opili?

Pobyt na záchytce nesmí ponižovat

Nejvíc záchytek bylo v Československu bylo na počátku osmdesátých let – třiašedesát.

Docent Skála vždy připomínal, že záchytka není nebo neměla by být proto, aby něho ponižovala. Má mu pomoci bezpečně vystřízlivět, popřípadě ho nasměrovat do protialkoholní poradny nebo ústavní léčby.