Koupání miminka je v dobře fungující rodině téměř rituální obřad, kterého se rádi účastní i tatínci. Ti zpočátku koupání miminka spíše „kontrolují“ – je všechno tak, jak má být? Jak píšou v knížce nebo na webových stránkách? Je třeba přiznat, že zejména při prvním děcku prožívají i maminky při koupání miminka trochu nervozity. Brzy se jim tato činnost – jako ostatně všechna péče o novorozence – stane rutinní. Koupání miminka přináší radost všem, děti se vodě cítí velmi šťastně a svou radost dávají najevo. A když se děťátko dokáže posadit a s vodou si hrát, zájem tatínků o koupání miminka zažívá renesanci – s děťátkem je ohromná legrace a mnohý tatínek se (k nelibosti maminky, samozřejmě předstírané) chová jako druhé malé dítě.
Koupání miminka je radost, žádná věda
Aby bylo koupání miminka opravdu radostné, je třeba určitého „technického“ zázemí.
- Předně musíme určit vhodné místo na postavení vaničky: měla by stát pevně po celé délce dna (žádná stolička pod vaničku!) a poblíž přebalovací plochy, na níž si před koupání připravíme čisté oblečky, pleny a vše potřebné po koupeli. Je dobré mít vaničku v takové výši, aby se ní maminka mohla jen mírně sklánět. V českých domácnostech se koupání miminka odehrává většinou v kuchyni, někdy v koupelně. Každopádně by to nemělo být daleko od zdroje teplé vody a výlevky.
- Vedle vaničky je dobré mít nějaké odkládací místo na hygienické potřeby (stoleček, židle, stolička). Není nutno nic speciálního kupovat, než se nadějeme, budeme koupat miminko ve velké vaně. Ta je zatím nevhodná – nezajistíme potřebnou hygienickou čistotu, když se v ní koupají i dospělí nebo se v ní dělají i jiné úkony.
- V místnosti, kde miminko koupeme by mělo být poměrně teplo, doporučuje se tak kolem 25 stupňů. Před koupáním tedy trochu přitopíme.
- Voda na koupání má mít o fous víc než teplota lidského těla. Nezkušené maminky používají teploměr a dbají, aby voda měla 37 stupňů. Po čase se naučí staré maminkovské fintě – do vody vloží na zkoušku loket. Jestliže necítí ani teplo ani chlad, je voda akorát. Voda ve vaničce má mít hloubku tak 10 až 15 centimetrů.
- Do vaničky můžeme vložit koupací lehátko, které dítě přidrží, maminka (nebo jiný koupající) má obě ruce volné, nemusí miminku přidržovat hlavu.
- Miminko svlékneme o čistíme mu zadeček. Teprve pak položíme do vody.
- Nejprve žínkou omyjeme hlavičku. Pak jinou žínkou (nejlépe barevně odlišnou, aby se nepletly) umyjeme tělo, přirození a zadeček. Genitálie děvčátek omýváme od předu směrem k zadečku, aby nedošlo k zanášení nečistot do citlivých míst. Chlapečkům omýváme genitálie aniž bychom stahovali předkožku.
S dětskou kosmetikou poradí lékař
- K mytí používáme jemná dětská mýdla, bylinkové nebo olejové přísady, a nebo nic. Nejlepší je zeptat se dětských lékařů – již v porodnici nebo příslušného pediatra. Názory se různí a lékař poradí nejlépe.
- Koupání nejmenších miminek by nemělo trvat déle než pět minut. Voda vychládá a mohla by mu být zima (typické promodrání úst).
- Děti jsou ve vodě opravdu velmi roztomilé, ale měla byste zabránit přílišnému nadšenému jásotu kolem koupajícího se miminka. Doporučuje se na ně promlouvat, ale jen vlídně a klidně.
- Vykoupané děťátko položíme na osušku a jemně, ale důkladně je osušíme (netřeme). Pediatři doporučují až v této fázi omýt miminku obličej, a to převařenou vodou. Uši a nos není třeba vytírat tamponem, pouze otřít viditelnou vlhkost. Jestliže má miminko nezhojený pupík, ošetříme ho lihovým přípravkem a vysušíme.
- Čisté a suché miminko jemně natřeme mastným dětským přípravkem – opět je dobré druh konzultovat s pediatrem.
- Poté miminko oblečeme do nočního oděvu a nakrmíme.
- Tato procedura je tak příjemně unaví, že by mělo po jídle (a odříhnutí) okamžitě spát.