Líčení, jiným názvem lyrický, umělecký popis, je jeden z mnoha druhů popisu.
Lyrický popis líčení
Slova líčení a lyrický naznačují, že se jedná o subjektivně zabarvený básnický popis, ve kterém autor vyjadřuje
- svůj vztah k tomu, co popisuje,
- svoje pocity, které v něm vyvolává popisovaná věc, skutečnost, nějaký jev.
Cílem líčení tedy není autorova reprodukce toho, co vidí. Spisovatel (básník) ukazuje čtenáři popisovaný jev svýma očima, přibližuje a sugeruje mu atmosféru, pocity, nálady, kterou pozorovaný jev vyvolává. Autor se snaží svůj prožitek přenést na čtenáře.
Líčení je častým vyjadřovacím způsobem umělecké literatury.
Výběr tématu
Je pochopitelné, že vlastní pocity se lépe vyjadřují ke skutečnosti, která se pisatele bezprostředně dotýká, má o ni zájem, je k ní přitahován. Za předmět líčení si básníci vybírají krajinu, nějaké zákoutí, květinu, zevnějšek milované osoby. Jejich prostřednictvím sdělují čtenáři lásku k rodnému kraji, oblíbenému místu nebo blízké osobě.
Někteří básníci chtějí čtenáře provokovat a líčí věci, o kterých se běžně nemluví, jsou tabuizovány, nebo dokonce budí odpor. Nechtějí psát o tom, co většina lidí považuje za krásné, příjemné, milé, ale hledají například krásu v ošklivosti.
Z úryvku z lyrizované prózy Františka Halase Já se tam vrátím zní obdiv ke kráse krajiny, z níž pocházela jeho maminka. Další vyjádřený pocit je úcta ke krajině předků, touha po bezpečí, které by mu toto místo mohlo poskytnout.
Až jednou na velikém sněmu ptačím v čase mezi skřivánkem a sovou bude jednohlasně přištěbetáno jaro, já se tam vrátím! Zatím vábím a chytám na vějičky slov pěknost toho všeho tam u nás, ať se chytí, co se chytí. Ty můj kraji, ty mé bezpečí, ty má zatvrzelosti, ty má věčnosti. Tvá hlína, mnuta v prstech, voní po zetlelých vlasech dávno pohřbených tkalcovských dědů a báb a je přísadou mé krve. Ty můj kraji! Jsi tam, kde Vysočina nabírá dech a pole skládají slib chudoby. Potulné jaro kličkuje dlouho rozestlanou ornicí, sněhy i dešti a ospalé barvy se vyčkávavě protahují. Země koktá a kucká, ale jednoho dne přece jen vykukující kukačka zjistí, že vše je připraveno, bezpečno, a to už všichni ptáci se rozlétnou s mírou melodií v zobáčcích a začnou stehovat obžurky hnízd. (úryvek)
Úplně jiný obraz líčí „prokletý básník“ Charles Baudelaire v básni Mršina ve sbírce Květy zla (překlad Františka Hrubína).
Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků,
s nohama nahoru jak žena všeho znalá
a potíc jedy zpod žáru,
nedbale nestoudně dokořán otvírala
své břicho plné výparů.
Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,
co spojilo kdys v jednotu;
a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.
(úryvek)
Jazyk líčení
Pro vyjádření vlastních pocitů, nálad je nutné vybírat ze slovní zásoby vhodná citově (emocionálně) zabarvená slova, eufemismy, dysfemismy, epiteta.
Od prostého popisu se líčení liší hojným využíváním vhodných obrazných pojmenování jako je přirovnání, metafora, personifikace, synestézie, oxymóron.
Vlastní pocity výrazněji vyniknou při použití kontrastu, paralelismu, dynamických dějových sloves.
Celek a detail
Při líčení je velmi účinným kompozičním prostředkem střídání pohledů na celek a detail. Zatímco u prostého popisu, který sděluje podstatné informace o vzhledu, vlastnostech…, líčení odhalí vztah autora k jednotlivým popisovaným částem celku.
Všechny smysly
Správné líčení přibližuje skutečnost všemi smysly z různých úhlů pohledu, může vyvolávat i rozporuplné emoce. Proto líčení nepromlouvá pouze ke zraku, zasahuje všechny čtenářovy smysly. Čtenář si předmět nebo situaci líčení vybavuje nejen očima, ale i sluchem, hmatem, dokonce i čichem.
Pamatuj
- Líčení je slohový útvar, který je popisem nějakého objektu, místa … ale hlavní roli hraje popis autorových pocitů.
- Líčení není úvaha. Autor nevyjadřuje, jak by něco mělo, nebo mohlo vypadat. Pisatel líčení sděluje svůj pohled na zobrazovanou skutečnost.