Lívance připravené tak, jak se dělávaly v tradiční české venkovské kuchyni, by před kritikou zastánců některých současných stravovacích trendů neobstály. Lívance od babičky opravdu nejsou žádná dieta: obsahují bílou mouku, smaží se na tuku, sypou se bílým cukrem, mažou sladkým pomazáním… Ale jsou tak dobré, že se vyplatí občas si zahřešit a poctivé kynuté lívance připravit tak, aby byly jako od babičky.
Lívance: Když se nedostává času
Lívance byly dřív považovány za obyčejné rychlé jídlo, které není náročné na přípravu. Dost často se dělaly v postní pátek (ačkoliv postní je na nich jen to, že neobsahují maso). Současné babičky ve svém aktivním věku často smažily lívance v sobotu, což býval v dobách socialistické éry takový „pracovní den“. Úklid, praní, práce na zahrádce – celá rodina „kmitala“, takže na oběd nebylo moc času. Lívance se připravují tak nějak samy: těsto je umícháno v mžiku, pak samo tiše kyne. No a když se nasmaží, mohou se jíst průběžně, jak kdo má čas na jídlo – jsou dobré teplé, vlažné i studené. Každý si maže sám.
V současné době už v mnohých rodinách nemá týden pravidelný řád, sobotní pracovní „šílenství“ nahradily spíš společné rodinné aktivy. Recept na vydatnější lívance jako od babičky se přesto hodí – po energetickém výdaji na výletě si je můžeme dopřát třeba k pozdnímu obědu.
Lívance jako od babičky
Lívance se připravují z řídkého kynutého těsta, které se zadělá prostým zamíchání surovin do mléka. Stačí jen kvedlačka. Těsto se pak nechá dobře vykynout – až se v něm tvoří bubliny. Ty pak způsobí ony typické „krátery“ v lívancích od babičky.
Lívance se dělají ze všech typů mouky.
- Na venkově se často dělaly z mouky hrubé – byly „načechranější“.
- Kdo kynuté lívance nikdy nedělal, asi by měl začít s moukou polohrubou.
- Z mouky hladké jsou lívance hutnější.
Do těsta dál přidává vejce pro soudržnost, sůl, aby těsto těsto nebylo „jalové“, trocha cukru a kvasnice. Kvásek není třeba zadělávat předem, kvasnice v řídkém těstě samy dobře vzejdou – stačí se rozpustit v mléce. Těsto na lívance by mělo být trochu hustší než na palačinky, ale musí být už od pohledu nakynuté – plné bublinek.
Skutečně nejchutnější, a „echt“ babičkovské – lívance jsou ty, které se smaží na vepřovém sádle. Sádla bylo dost v každé chalupě. Na druhou stranu „nóbl“ lívanečky ve stylu Rettigové se smažily na másle (přepuštěném).
Těsto nalijeme naběračkou na kulatou pánev nebo lžicí na lívanečník. Rozetřeme a z obou stran ne příliš zprudka smaříme. Hotový lívanec musí mít světle hnědou, ne žlutou barvu. Jestliže je usmažený lívanec příliš hutný, je těsto málo vykynuté. Ještě chvíli mu tedy dopřejeme. Největší zájem obvykle bývá o poslední lívance, protože nádoba s těstem stojí poblíž plotny a tede rychle kyne.
Naše babičky ještě horké lívance sypaly (sypátkem) cukrem se skořicí. Zejména lívancům na sádle smaženým tato posýpka prospívá.
Mazání na lívance
Lívance se tradičně slepovaly dva k sobě, dnes bychom řekli do sendviče. V každí rodině se lívance mazaly něčím jiným, ale jsou „evergreeny“, které chutnají každému:
- Sladký tvaroh rozdělaný se žloutkem, cukrem, vanilkou, případně špetičkou muškátového květu
- Sladký tvaroh s rozmačkaným bobulovým ovocem (borůvky, jahody, maliny)
- Povidla švestková a jablečná
- Marmelády (nikoliv džemy, které jsou řídké)
Lívance: Základní recept
Suroviny:
- 500 ml mléka
- 250 – 300 g mouky
- 1 vejce
- ¼ kávové lžičky soli
- 30 g cukru
- 15 g droždí (třetina kostky)
- Citronová kůra
Příprava: Mléko nalijeme do hrnce. Droždí rozetřeme v troše mléka a přilijeme ke mléku. Kvedlačkou opatrně po troškách zamícháme ostatní ingredience a necháme kynout, až těsto zdvojnásobí objem. Pak smažíme na lívanečníku.
Mohlo by vás zajímat
Recepty na nekynuté lívance najdete v samostatném článku ZDE