V medicíně je pojem „malignita“ velkým strašákem. Každý pacient a s ním i lékaři doufají, že se nepotvrdí. Označíme-li něco jako maligní, znamená to, že je to zhoubné, tedy smrtelně nebezpečné.
Co je malignita
Malignita je označení pro zhoubnost. Lékaři ho používají pro vyjádření stupně maligního nádoru. Rozlišujeme různou malignitu. Může souviset s plícemi, žaludkem, střevy, dělohou, vaječníky atd.
Opakem malignity je benignita. Označujeme jí tedy nezhoubnost. Benigní nádory nepředstavují pro pacienta akutní riziko, ovšem i ty se většinou odstraňují. Z některých benigních nádorů se totiž časem mohou utvořit maligní nádory.
Kromě maligních a benigních nádorů ještě rozlišujeme nepravé nádory. Mezi ně patří hypertrofie, hyperplazie, cysta, zánětlivý pseudotumor, uloženina patologického materiálu atd.
Nádory lze také ještě klasifikovat podle velikosti primárního nádoru, postižení lymfatický uzlin a přítomnosti vzdálených metastáz.
O maligních nádorech
Maligní nádory jsou charakteristické tím, že nejsou jasně ohraničené a šíří se. Většinou rostou rychle, šíří se do okolí a vznikají metastázy (tj. nádorová tkáň se objevuje nejen v místě bujení, ale má i další ložiska). Nádory se mohou šířit infiltrací (vmísí se mezi nenádorové buňky) nebo invazí (vniká do okolní tkáně). Rozlišujeme ještě perineurální šíření, angioinvazi a lymangioinvazi. Všechny uvedené možnosti šíření jsou spojité. Kromě toho existují ještě nespojité šíření. Sem patří lymfogenní (u epitelových nádorů), hematogenní (u mezenchymových nádorů a u pozdního stádia epitelových) a porogenní (šíření dutými orgány).
Pacienti s pokročilým stupněm zhoubných nádorů hubnou, jsou unavení až schvácení + se projevují další příznaky typické pro daný druh nádoru.