Markomani

Studenti, které nebaví historie, by možná byli raději, kdyby se dějiny osídlení naší země „odbyly“ bajkou o praotci Čechovi, která přivedl slovanskou společnost na horu Říp. Jenže před Slovany tu byli Keltové a před Kelty českou kotlinu obývali Markomani. V které době to bylo a kde se vzali  Markomani?

Markomani na našem území

Kelty vypudili z Čech germánské kmeny Markomanů. Markomani patřili do konfederace germánského kmene Svébů (německy Sueben, pozdější Švábové), kteří žili na sever od našeho území až k Baltskému moři. Název kmene pravděpodobně pochází z pragermánské formy slova marka a muži (Markomanniz).

Rok nula se dobře pamatuje

Zapamatelná je doba, kdy se  severně od Dunaje usadili. Jejich příchod na území Bioihaemum (tj. dnešních Čech) se udál kolem roku nula. V té době byly vedeny latinské písemné záznamy a kroniky. Příchod Markomanů dokládají spisy Tacita, Plinia staršího, Strabóna i jiných.

Makromané byli vedeni Marobudem, který sice pocházel z urozeného markomanského rodu, ale mládí strávil v Římě, kde dostal vzdělání. Své římské zkušenosti dokázal využít – kolem roku devět před Kristem (ve svých 26 letech) se Marobud stal markomanským králem. Pokusil se vytvořit pevně řízený germánský stát, postavil velkou a dobře vyzbrojenou armádu vycvičenou podle římských tradic. Silou zbraní začal připojovat ke svému území další, okolní kraje. Vytvořil tak silný kmenový svaz. Jeho cílem bylo vytvořit stát, který by mohl s Římem jednat jako rovný s rovným.

  • Římský císař Augustus vnímal Markomany jako hrozbu pro Římskou říši, proto do ní vyslal Tiberia na válečné tažení. To však ztroskotalo dřív, než válka začala, a to kvůli povstání v Panonii, kam byl Tiberius odvelen. Marobud situace využil a uzavřel s Římany smlouvu o neútočení.

Vládci markomanské říše

  • Marobud vládl až do roku 18 n. l. (do svých 53 let), kdy jej vypudil markomanský šlechtic Katvalda poté, co podplatil Góty a úspěšně zaúčtočil na marobudovy pevnosti. Marobudovi se podařilo utéct, dále využil svých konexí v Římě a dožil v římské Ravenně. Zemřel až v roce 37 n. l.
  • Katvalda se ovšem na pomyslném stolci dlouho neudržel, snad ještě téhož roku jej sesadil Vibilius, vládce germánského kmene Hermudurů. Ten se ovšem nezamlouval Římanům, a tak jej s pomocí Kvádů nechali nahradit Vanniem.
  •  Vannius byl králem Kvádů, příbuzného kmene ke kmenu Markomanů, kteří sídlili na východ od Markomanů mezi řekou Moravou a Váhem. Vannius vládl od roku 19 nebo 20 do roku 50 n. l.
  • Jeho moc skončila útokem dvou jeho synovců Vangiem a Sidou, kteří Vannia z trůnu sesadili. Říše se následně rozdělila na dvě části mezi Vangia a Sidu.
  • Posledním známým panovníkem Markomanů byla královna Fritigil (4. – 5. století), která byla původně heretického ariánského vyznání, a ve snaze poznat pravé křesťanství poslala do Milána ke sv. Ambroži posly s žádostí o doporučení, jak postupovat. Sv. Ambrož sestavil učení pro královnu Fritigil a doporučil, aby se obrátil také její muž. To se povedlo a oba dva poté odcestovali do Milána. Tam se však již se sv. Ambrožem nesetkali, neboť v mezičase zemřel. Markomani se poté řídili podle posledních známých dokumentů uzavřených mezi Římany a Markomany, Notitia Dignitatum.
  • Další osud těchto germánských kmenů je spojen se stěhováním národů, kdy na naše území přicházejí z východu slovanské kmeny a germánské kmeny se přesouvají na jihozápad.

Zdroj: Markomani a Kvádové, Václav Němec

Co o Markomanech psal František Palacký

O způsobu života Markomanů psal již František Palacký. Podle něj se národ dělil na svobody a chlapy čili na pány a parobky. „Jen první užívali národního neboli obecného práva; druzí, z podmaněných cizinců pocházejíce, naprosto služební, neměli práv osobních. Pánům jediná píle byla válka i lov; jiné práce všecky zůstavovány parobkům pod správou starců, žen a dětí,“ píše Palacký ve svých Dějinách národu českého.

„V obyčeji majíce měnívati co ročně sídla svá, vystavovali sobě chatrče porůznu a maní, u pramenů a potoků, pro potřebu jen okamžitou; mnozí bydlívali v zimě také v jamách a jeskyních,“ vysvětluje Palacký svou obrozeneckou češtinou.

Jaký asi by jídelníček Markomanů? Odpověď dal rovněž Palacký.Zpočátku ani peněz neznali, ani většího jmění sobě nevážili; brzy ale navykli obému skrze Římany. Živili se masem, mlékem, sýrem; jídávali také divočinu buď surovou, buď zakřehlou mnutím rukama nebo nohama. Obilí za příčinou častého stěhování jen málo zasíváno a z něho jakýs druh piva vyvařován.

Palacký popsal i oděvy Markomanů. Byly prý z kůže a lýka. „Dospělí i v zimě šatívali jen částku těla svého koží neb lýčím; mládež zůstávala neoděná…. Kněží čili popů bylo málo; hlavní péče jejich obětovati bohům, navazovati a věštiti a na sněmích bdíti o pořádek. Nezřídka i lidí přinášeno v žertvu bohům.

U veliké cti byly čisté mravy, cud a věrnost manželská; hostinnosti svatě šetřeno, avšak loupež u cizích a nepřátel spáchaná pokládána za chvalnou.

Zdroj: František Palacký, Dějiny národu českého a moravského

Foto: Přehled dějin Československa, Praha 1980

Zanechte odpověď