Mihule jsou vodní tvorové, dokonce patří i mezi obratlovce, ale pravé ryby to vývojově nejsou. A to ani mihule mořská, ani mihule potoční, která se vzácně vyskytuje i u nás. Mihule nejsou nijak vzhledné a ani nežijí „záviděníhodným“ způsobem – jsou to v pravém slova smyslu vnější paraziti. Mihule kdysi patřily k delikatesám. V současné době patří spíš k raritám.
Mihule mořská
Mihule mořská patří do zoologické třídy mihulí (obratlovci, kruhoústí). Jsou to tvorové na nízké vývojové úrovni. Mohou být pozoruhodně velké, ty největší měřily až 120 centimetrů a v pravěku zřejmě žily ještě větší exempláře. Místy má hospodářský význam, ve velkém množství se loví například ve Finském zálivu.
Mihule nejsou ryby
Mihule procházejí nepřímým vývinem, jejich larva se nazývá minoha. Minoha se živí filtrováním potravy.
Mihule mají sice náznak chrupavčité kostry a patří mezi obratlovce, ale mezi ryby nenáleží pro zásadně odlišnou morfologii a fiziologii.
- Mihule mají sedm párů žabernéch oblouků. žábry jsou bohatě prokrveny vlásečnicemi.
- Tělo je úzké, velmi dlouhé.
- Hlavu mají velkou. Na spodní straně hlavy jsou ústa s přísavkami a hrubým jazykem.
- Mají dvě hřbetní ploutve, obě jsou posunuty dozadu k ploutvi ocasní a obě jsou velmi nízké. Ocasní ploutev je také velmi malá. Řitní ploutev není vyvinuta.
- Tělo je většinou bělavé s modrým nádechem, může ale být i tmavě hnědé se světlými skvrnami.
- Někteří jedinci dokážou mrštně skákat.
Zuby na „strouhání“ masa hostitele
Průměr jejich ústního otvoru přesahuje průměr zbytku těla. Je ozubený a přísavkovitý, má tvar nálevky. Jejich čelisti mají tvar kruhu a jsou plné pilovitých zubů. Mihule mořská žije na tělech jiných větších ryb a paryb. Svým hrubým jazykem naruší kůží hostitele a pak saje krev a jazykem narušené maso. Na svém nedobrovolném hostiteli je mihule přisáta dokud jeden z nich nezemře, nebo dokud si nenajde jinou oběť.
Domovina mihule mořské
- Mihule mořská obývá pobřeží Evropy od Bílého moře přes Island až po Gibraltar.
- Také žije v západní části Středozemního moře a v Jaderském moři.
- V Černém moři se nevyskytuje.
- Občas se objevuje i u východního pobřeží Severní Ameriky.
- Do sladkých vod vstupuje pouze při rozmnožování.
Tření se děje od března do června. V této době táhnou mihule v malých hejnech proti proudu řek do svých trdlišť. Počet jiker závisí na velikosti samice, pohybuje se od 30 do 240 tisíc. Larvy se líhnou po jednom až dvou týdnech. Když larvy dorostou délky 15 až 20 centimetrů (což je asi za dva až pět let), stěhují se do moře. Pohlavně dospívají ve třech až čtyřech letech.
„Mihule jistým způsobem, jako kulinářská delikatesa, vstoupily do evropských, resp. anglických dějin – poprvé, když po požití pokrmu z dušených mihulí zemřel (na následky přejedení nebo udušení) v roce 1135 anglický král Jindřich I.,“ připomíná česká verze Wikipedie.
Ilustrační obrázek: pixabay.com