Mor, černá smrt, která v historii posila celá města, je v některých oblastech světa obávanou epidemickou chorobou i v současné době. Původcem moru je bakterie Yersinia pestis. Pokud se bakterie dostane do plic, příznaky v podobě vysoké horečky se objevují do tří až čtyř dnů. Není-li mor léčen, končí většina případů smrtelně. Imunitu může poskytnout vakcína, jakož i antibiotika, jestliže jsou však podána okamžitě.
Tři formy moru
Mor může mít tři podoby, které byly podle dochovaných dokumentů rozlišovány i minulosti. Současná medicína je označuje jako formu:
- bubonickou,
- septickou
- a plicní.
Bubonický (dýmějový) mor
Lymfatické uzliny v tříslech, známé jako morové boule neboli bubony, daly název formě bubonické, neboli dýmějové. Druhý až šestý den po vstupu infekce se mohly zvětšit až do velikosti pěsti. Jsou důsledkem souboje morových bakterií s imunitním systémem, jehož jsou lymfatické uzliny součástí. Objevovaly se v tříslech, protože morové bakterie vstupují do těla při kousnutí blechou, které je na dolních končetinách nejčastější. Bubony silně bolí. Jestliže nemocný nějakou dobu přežil, rozpadaly se a provalovaly navenek. Vytékala z nich odumřelá kašovitá krvavá tkáň plná živých morových bakterií. Neléčí-li se tato podoba moru, bývá úmrtnost 50 až 90 procent.
Septická forma moru
Při septické podobě pronikají morové bakterie do krevního oběhu, což může navázat na podobu bubonickou. Někdy se bubony ani nestačí vytvořit. Při sepsi (otravě) krve kolují v krevním oběhu jak bakterie, tak vše, co produkují a co jim slouží k obživě, a tedy množení. Výsledkem je ničení orgánů, ničivá horečka přesahující někdy čtyřicet stupňů. Lidé upadají do deliria, mají halucinace, působí dojmem šílenců. Sepse poškodí i krevní srážlivost. Nemocní začnou krvácet do kůže i do sliznic. Před očima svých bližních doslova zčernají. Proto se moru říkalo černá smrt.
Plicní mor
Bubonická a na ni obyčejně navazující septická podoba moru vznikají jako důsledek vztahu zvířat, blech, morových bakterií a lidí. Plicní podoba moru je vztahem jen bakterií a lidí. Stačí vdechnout kapénky hlenu a krve vykašlávané dusícím se nemocným. Nebo prach se zaschlým morovým hnisem. Jeden až tři dny se neděje nic. Pak se během krátké doby plíce promění na odumírající, prokrvácené vaky s dutinami, jejichž stěny páchnou, rozpadají se. Agresívní morové bakterie dokážou na vrcholu epidemie vytvořit v plicích zánětlivý otok s krví, postižený jedinec zemře z předtím plného zdraví během několika hodin.
Z historie moru
První doložená epidemie nemoci, která byla nejspíše dýmějovým morem, začala v severním Egyptě roku 540 našeho letopočtu. Trvala padesát let a zabila sto milionů lidí. Před rokem 1345 postihl mor Čínu, Mongolsko a Indii. Pravděpodobně Hedvábnou cestou se dostal na západ. Na přelomu let 1347 až 1348 jej do italských přístavů přivezly kupecké lodi. V dalších letech stál Evropu nejméně čtvrtinu, možná třetinu obyvatelstva, přibližně 25 milionů lidí.
Mor ovlivnil nebo změnil snad všechny stránky života evropské společnosti 14. století. V dalších více než dvou stech letech místní nebo i větší morové epidemii neunikla snad žádná generace. Morové epidemie přitlumily demografický i ekonomický růst až do konce 17. století. Velká epidemie postihla Čechy v letech 1712 až 1713. Zemřelo asi padesát tisíc lidí. Rostly morové sloupy. Hynul i dobytek, jehož ztráty se odhadují na dva miliony kusů.
Zdroj: S využitím archivu autorky (František Koukolík, Černá smrt).