Podle Slovníku spisovné češtiny (SSČ) a Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) je správná dvouslovná varianta výrazu složená z předložky na a podstatného jména rovina, tedy na rovinu.
Podstatné jméno rovina je slovo polysémní, znamená to, že na základě podobnosti nebo souvislosti pojmenovává různé skutečnosti. Na tomto místě můžeme citovat SSČ:
rovina, -y ž
1. rovná, málo členěná krajina: úrodná rovina; přijít z hor do roviny kraje
2. rovná plocha: urovnat záhon do roviny; geom. plocha určená třemi růz. body: rovina souměrnosti, otáčení; fyz. nakloněná rovina
3. úroveň 1: okno v rovině chodníku
4. odb. oblast jevů téhož řádu, druhu, úrovně: jazykové roviny; ve filmu jsou dvě roviny, skutečná a snová
♦ říci něco na rovinu hovor. přímo, rovně;
Poslední uvedený význam je tzv. frazém – ustálené spojení slovních tvarů slov s vlastním významem. Říct něco na rovinu nemá s pojmenováním rovné plochy nic společného; označuje způsob, jakým je něco řečeno – svým významem se tento výraz dostává mezi příslovce, tzv. příslovečné spřežky. Podstatné jméno získalo význam příslovce a píše se dohromady s předložkou. V takovém případě vznikají dvojice vyjádření s různým významem i pravopisem:
Vystoupil na horu Říp. x Šel po schodech nahoru.
Zeptal se na příklad z učebnice. x Výrobek můžeme zhotovit například z papíru, ze dřeva, z plastu.
Zřejmě pod vlivem podobných výrazů s příslovečným významem, které jsou jedním slovem, dělají uživatelé jazyka chybu a píšou na rovinu nesprávně.