Když mají rozvádějící se manželé nezaopatřené děti, musí být vyřešeno jednak komu budou svěřeny do péče, jednak jaké budou vyživovací povinnosti rodičů. Jak se bránit proti neplacení výživného (alimentů) od rodiče, s nímž dítě nežije?
Soud sice určí, ale rodič neplatí
Rodiči, kterému děti nebyly svěřeny do péče – v českých podmínkách to je obvykle otec – musí dětem přispívat dohodnutým nebo soudně vyměřeným výživným. Výživné (alimenty) je určeno výhradně pro potřeby dítěte, a to přes to, že bývá takzvaně skládáno k rukám rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.
Jenže ono to v životě velmi často není tak snadné, jak se řeči zákona jeví. Neplacení výživného (alimentů) je závažný a těžko řešitelný problém, se kterým se rodič pečující o dítě setkává. Neplacení výživného je tématem mnoha veřejných debat, na nichž se vyjadřují právníci, sociální pracovníci, ale především rodiče dětí, na které druhý rodič neplatí.
Výměr výživného (alimentů)
Problematická bývá už vyměřená výše výživného. Není výjimkou, že zejména podnikající rodič má uměle sníženy oficiální příjmy téměř na minimum, takže mu „není z čeho“ odpovídající částku na výživné vyměřit (šedá ekonomika stále dobře funguje). Takže jsou časté případy, kdy (většinou) otec žije v hmotném dostatku, ale platí jen symbolické výživné, zatímco matka pečující o dítě nebo víc dětí je na rodičovské, bez práce nebo jen s přivýdělkem, pracuje z důvodu péče o děti na snížený úvazek – a může dětem zajistit skutečně jen holé živobytí. Ještě horší situace nastane, když „povinný“ rodič výživné neplatí, a nebo nepravidelně.
Neplatit je trestný čin
Neplacení výživného (z nedbalosti nebo úmyslně) je klasifikováno jako trestný čin. Což mnohým „povinným“ rodičům nijak nevadí, i když mu hrozí trestní sazba až dva roky. Povinnosti platit výživné se rodič nevyhne ani v případě, že byl zbaven rodičovských práv.
Poškození trpí z více stran
Smutné je, že cesta, kterou musí rodič (nebo zletilé dítě) při vymáhání výživného (alimentů) podstoupit, je stresující, nedůstojná, dlouho trvající – a rovněž není zcela zdarma. Takže je neplacením výživného poškozována několikanásobně: ekonomicky, psychicky (někdy i zdravotně), a neposlední řadě i sociálně, protože se bez vlastního přičinění dostává do kategorie lidí vyžadujících sociální pomoc státu, což nikomu na společenském postavení nepřidá.
Trestní oznámení o neplacení výživného
Jestliže selhaly pokusy vyřešit neplacení výživného (alimetů) smírnou cestou, je možno na „povinného“ rodiče podat trestní oznámení o neplacení výživného.
- Žalobu je nutno sepsat (včetně všech potřebných nacionálií) a podat na oddělení státní policie.
- Je třeba mít s sebou občanský průkaz, originály nebo notářsky ověřené kopie oddacího listu a rozsudku o rozvodu, rozhodnutí soudu o svěření dětí do péče a doklady o přijatých penězích (výpis z účtu, složenky, doklad o příjmu peněz, jsou-li skládány v hotovosti).
- Vzor trestního oznámení pro neplacení výživného je k dohledání na internetu.
V mnoha případech postačí, že se o neplatiče začne v této kauze zajímat policie. Ale když přesto nezaplatí a trestní oznámení začne projednávat soud, je vydán platební příkaz a neplatiči je vyměřen trest. Vymožení částky je mnohdy pomalé a svízelné – a mezitím vším „táhne“ žena vše z vlastních prostředků (kterými bývají i nevratné příspěvky od její rodiny a příbuzných).
Vymáhání se může dít soudní cestou, a nebo se pro rychlejší průběh může poškozovaný rodič obrátit na soukromé exekutory.
To vše vyžaduje další procedury, jednání, žádosti…
Občanské právní poradny mohou pomoci – a jsou zdarma!
Rodič, kterému druhý nepřispívá na výživu dítěte (dětí) obvykle není ve finanční situaci, aby si mohl platit služby advokáta. Naproti tomu není výjimkou, že za neplatící, ale „dobře si žijící“ stranu jedná právník. Síly a možnosti bývají velmi často výrazně nevyvážené.
Rodičům, kteří si nejsou v právních otázkách jisti, by měly pomoci občanské právní poradny. Fungují buď on-line, ale v nich se obtížně řeší konkrétní podrobnosti. Proto je lepší vyhledat nějakou ze stálých občanských právních poraden, které jsou zřizovány v krajských městech (někdy i v okresních). Poradny zřizují různá občanská sdružení, charity, centra či střediska sociální péče. Se zřizovatelem je dobré nejdříve se spojit (e-mailem, telefonicky) a domluvit si schůzku s právníkem na konkrétní dobu. Právníci, kteří pracují pro tyto poradny, nepožadují po klientech palmáre, za práci je (i když spíš symbolicky) odměňuje zřizovatel poradny.