Neutrofilní granulocyty, zkráceně neutrofily, jsou nejčastější krevní buňky. Až šedesát procent leukocytů je tvořeno neutrofily. Nacházejí se především v kostní dření a jejic h úkolem je především obrana organismu před bakteriemi. Neutrofilní granulocyty, neutrofily, jsou útočné buňky zajišťující odolnost – reakci imunitního systému.
Obranná stráž těla
Hlavní funkcí imunitní soustavy je rozpoznávat antigeny „tělu vlastní“ a odstraňovat antigeny „tělu cizí“. Antigen je jakákoli cizorodá látka, která po vniknutí do těla nebo změnou v těle vyvolá tvorbu protilátek.
Neutrofily zajišťují obranyschopnost těla
Jako imunologické reakce v širším slova smyslu jsou posuzovány všechny projevy v těle, které mají za základ specifickou látkovou nebo buněčnou reakci vyvolanou antigenním podnětem.
Nespecifická (vrozená) imunita reaguje na všechny antigeny stejně. Její hlavní buněčnou složku představují speciální buňky, schopné pohlcovat a rozkládat mikroorganismy, které pronikly do těla.
V krvi je to zvláštní druh bílých krvinek, označovaných jako neutrofily a monocyty, ve tkáních pak velké buňky zvané makrofágy. Makrofágy jsou rozesety po celém těle a strategicky umístěny v sousedství styčných ploch mezi orgány a krví, nebo jsou hranicí některé tělesné dutiny (například po obvodu plicních sklípků).
Jak to v těle chodí
- Hlavní rozpustnou složkou systému vrozené imunity jsou takzvané bílkoviny komplementu. Jde o soustavu látek, které vzájemným působením způsobují rozpuštění vniknuvších cizorodých látek, nebo je zneškodňují jinou cestou.
- Pohlcování (fagocytóza) a reakce komplementu patří mezi základní vrozené obranné reakce těla.
- K nim se řadí ještě obranné látky zvané cytokininy, vyměšované krevními buňkami monocyty a lymfocyty (jež jsou zvláštním druhem bílých krvinek).
- Nespecifickou imunitu je třeba podporovat správnou životosprávou spojenou s pravidelnou konzumací zeleniny a ovoce, pitím minerálních vod s obsahem stopových prvků a případně i s dodáváním vitamínových a minerálových komplexů.
Z „rodokmenu“ neutrofilů
Na počátku osmdesátých let devatenáctého století trávil vědec Pasteurova ústavu v Paříži Mečnikov (1845 až 1916) letní pobyt v italské Messině pozorováním mořských živočichů. Nalezl v jejich tělech pohyblivé buňky, které byly schopny pohlcovat cizorodé částice a mikroorganismy. Nazval je fagocyty, tedy žravé buňky podle řeckého phagein – snísti, a popsal, jak je pohlcený materiál uzavírán do vakuol, kde je jakýmsi způsobem stráven pomocí enzymů, jež nazval cytázy. Mečnikov našel později fagocyty také mezi lidskými bílými krvinkami, které pojmenoval na makrofágy a mikrofágy. Ty první nesou jeho název dodnes, zatímco mikrofágy byly přejmenovány na neutrofily.