Najít takovou hormonální antikoncepci, která by bez výhrad vyhovovala všem ženám, o to se ve svých laboratořích snaží velké farmaceutické firmy. I když se antikoncepční pilulka od svého vzniku v 60. letech značně zdokonalila a lékaři opakovaně zdůrazňují zdravotní výhody současné antikoncepce s nízkými dávkami hormonů, stále je podle odborníků ještě co vylepšovat.
Výhody nízkohormonální antikoncepce
Výhody nízkohormonální antikoncepce spočívají v její značné spolehlivosti, možnosti výběru ze široké nabídky preparátů a možnosti okamžitého přerušení užívání a rychlém obnovení plodnosti. Podstatné je i omezení nežádoucích účinků u moderních přípravků, u nichž je trendem snižovat dávky hormonů, a další zdravotně příznivé účinky, jako je například pravidelná, kratší a méně bolestivá menstruace a snížení rizika zhoubných nádorů vaječníků a děložní sliznice.
Antikoncepci předepíše lékař
Žena, která se rozhodne pro tento druh antikoncepce, musí navštívit gynekologa. Ten jí vybere nejvhodnější typ hormonální antikoncepce.
- Pro zdravou ženu nejsou hormonální tablety škodlivé, v některých případech se dokonce předepisují jako léky při bolestivé nebo nepravidelné menstruaci.
- Hormonální antikoncepce navíc zabraňuje tvorbě akné, ztrátě železa, zánětu vaječníků a vejcovodů.
- Snižuje intenzitu menstruačního krvácení. Má blahodárný vliv na výskyt revmatického zánětu kloubů.
- Omezuje řídnutí kostí.
Rizika
Ani nízkohormonální antikoncepci by neměly užívat kuřačky.
Ženy trpící zvýšeným krevním tlakem, cukrovkou, jaterním onemocněním nebo záněty žil musí případné užívání konzultovat se specialistou.
Každodenní užívání hormonální tablety se příliš nehodí pro ženy zapomnětlivé nebo roztržité. Tablety se totiž musejí užívat ve čtyřiadvacetihodinových intervalech, lhostejno zda ráno, nebo večer. Zpoždění může často znamenat narušení antikoncepčního účinku.
Také kvůli tomu jsou k mání takzvané „tablety po“, přesněji antikoncepce postkoitální. Tento druh antikoncepce, který si musí žena vzít nejpozději hodinu po sexuálním styku, se však nehodí pro každodenní použití.
Ohlédnutí do historie
První hormonální preparáty se objevily na trhu v 60. letech. Fungovaly na bázi hormonů s vyššími dávkami estrogenů, a měly poměrně mnoho nepříjemných či dokonce nežádoucích účinků. K těm závažným náležel podle odborných pramenů především jejich vliv na srážlivost krve. To znamenalo určité ohrožení především pro ženy se sklonem ke křečovým žilám. Hormonální složení také nepříznivě ovlivňovalo syntézu a ukládání vázaného krevního cholesterolu. Při umělé syntéze ženského hormonu progestinu se totiž vycházelo z mužského hormonu testosteronu. Ten má na svědomí větší výskyt infarktů u mužů právě k vůli zvýšené tvorbě vázaného cholesterolu. Bylo také nutné sledovat jaterní funkce, protože dávky hormonů, potřebných pro správnou funkci preparátu, byly poměrně vysoké – téměř dvacetkrát vyšší než v současnosti.
Méně hormonů
Vývoj antikoncepce se ubíral dvěma směry, přičemž šlo o maximální snahu zbavit preparáty nežádoucích účinků. Cesta snižování dávek hormonů vyvrcholila objevem přípravků s třífázovým uspořádáním, kdy hormony byly dávkovány podle dní cyklu. Vycházejí ze zjištění, že plná dávka hormonů je potřebná jen sedm až 10 dní v měsíci, v ostatních dnech je jejich množství podstatně zredukováno. Tyto přípravky jsou levnější a dobře řídí menstruační cyklus. Druhou cestou bylo objevení „nových hormonů“ s neandrogenními progestiny. Patří do kategorie dražších přípravků.