Kdo je slečna, a kdo už paní? Řídí se oslovení „slečno“ nebo „paní“ jejím rodinným stavem? Nebo oslovení vychází z jejího věku? Kdy se oslovení „slečna“ nehodí? Říkáme „slečno“ učitelce nebo svobodné matce? Musí být „paní“ vdaná?
Doba se mění, a zvyky také
Společnost je živý „organismus“, a tak se mění i společenské zvyklosti. Například před sto lety, byla pravidla pevně stanovena:
- neprovdaná žena je slečna,
- provdaná žena je paní.
A tak nebylo nic divného, když se „slečnou“ nazývala (a sama se za slečnu označovala) žena středního, vyššího i velmi vysokého věku. Zvyky se změnily, v současné době to už je jinak.
Slečna nebo paní?
V souladu se společenským vývojem dostalo oslovení „slečna“ i u nás jiný obsah. V současné době je slečnou míněna ještě spíš nedospělá dívka, odrostlé dítě. Jakmile překročí dvacítku, společnost by měla tento „titul“ opustit a nahradit jej oslovením „paní“.
Není to „přitažené za vlasy“? Není. Po dvacítce žena buď nastupuje do zaměstnání nebo na vysokou školu. V zaměstnání má všechna práva zaměstnanců, na akademické půdě bývá zvykem kolegialita. Tedy „paní kolegyně“ se říká i studentce prvního semestru.
Slečna maminka a slečna učitelka
V současné době žije mnoho žen ve společné domácnosti s mužem, aniž by byly provdány. Mají děti – z toho vyplývající povinnosti matek. Bylo by až směšné, kdyby například v ordinaci dětského lékaře oslovoval personál matku dítěte „slečno maminko“ nebo „slečno Nováková“. Totéž platí například ve škole. Učitelka neoslovuje svobodnou matku žáka „slečno Nováková.“ A naopak – děti ani rodiče neoslovují pedagožku „slečno učitelko“, třebaže o ní vědí, že není provdána. Oslovení „paní“ se také zásadně používá ve spojení s akademickým titulem. „Slečna doktor,“ nebo i „slečna doktorka, inženýrka, magistra“ patří už jen do filmů pro pamětníky.
Co na to odborníci?
Problematika oslovování slečno versus paní se dostala i mezi hesla akademického slovníku Ústavu pro jazyk český. V něm se doslova uvádí:
„Užívání titulů slečna a paní se v češtině neřídí žádnými přísnými jazykovými pravidly, spíše společenskými zvyklostmi. Ty se s vývojem společnosti – od generace ke generaci – poněkud
proměňují, a to tak, že titul slečna stále více ustupuje všeobecnému oslovení paní.
Titul slečna užíváme u svobodné dívky, u dosud neprovdané ženy, nikoli u rozvedené nebo ovdovělé ženy. Je vázán na svobodný stav ženy a v současné době je stále více omezován na velmi mladý věk nositelky.Ve všech ostatních případech dáváme přednost oslovení paní, a to jak ve spojení s příjmením, křestním jménem, povoláním, tak bez něj. Dnes už děti ve škole neříkají slečno učitelko, ale jen paní učitelko, lístky do kina si kupujeme u paní pokladní; zatímco spisovatel Herben kdysi napsal, že dům byl majetkem dvou starších slečen, dnes bychom velmi pravděpodobně řekli, že byl majetkem dvou starších paní.
Pro roli ženy v dnešní společnosti není podstatné, je-li (byla-li) vdaná, nebo ne, a spolu s tím přestává být důležité rozlišování jejího stavu při oslovování (ostatně u mužů takové rozlišování taky nemáme). Rozhodně tedy neuděláme chybu, oslovíme-li ženu vážená paní v případě, kdy si stavem nejsme jisti. Toto oslovení je dnes chápáno jako neutrální.
- Pro zajímavost uvádíme, že v angličtině, která zkracuje výraz slečna pomocí Miss a paní pomocí Mrs., se vyvinul a v současné době je stále více preferován neutrální titul ženy, totiž Ms.
Zdroj: Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR
Ilustrační foto: Pixabay.com