Osvícenství je myšlenkové hnutí a směr, který je na ose dějin řazen konce 17. a 18. století. Osvícenost se týkala osvobození lidského ducha od dogmat a využívání lidského rozumu a poznatků vědy. Osvícenství začalo prosazovat metody rozumových důvodů a důkazů ve vědě, ale také tolerance v oblasti víry. Osvícenství poprvé začalo razit myšlenky rovnosti lidí všech ras a náboženství a jejich práva na svobodné jednání podle vlastního rozumu. Lidé začali být považováni za racionální bytosti, jež by samy měly být schopny rozlišovat pravdy a nepravdy.
Voltaire, Rousseau, Diderot
Počátky osvícenství spadají do Francie sedmnáctého století a patří k nim jména Voltaire (1694 až 1778), Rousseau (1712 – 1778), Diderot (1713 – 1784).
- Voltaire (vlastním jménem Francois-Marie Arouet) byl autor divadelních her, obsáhlých filozofických a historických prací. Ve svém díle útočil na církev, fanatismus, absolutní moc a bezpráví.
- Jean-Jacques Rousseau, švýcarsko-francouzský filozof, prosazoval rovnost mezi lidmi, jejichž soužití musí vycházet ze společenské smlouvy, v níž jsou obsaženy zákony, které si lidé sami určili a jež zajišťují jejich svobodné jednání. Dalším myšlenkovým směrem Rousseaua byl návrat k přírodě, k přirozenému životu.
- Denis Diderot, byl iniciátorem a redaktorem proslulé osmadvacetisvazkové Encyklopedie (Racionálního slovníku věd, umění a řemesel), která obsahovala souhrn veškerého lidského vědění té doby.
Anglie: Vzor svobodného státu
Francouzští osvícenci zahájili ostrý souboj se starou církví. Anglie znamenala v té době pro Francii ideální model vnitřně svobodného státu. Do Francie osvícenské ideje pronikly působením anglického vlivu, zvláště velký duchovní rozmach nastal po smrti Ludvíka XIV. Francouzi začali studovat anglickou ústavu a společenský systém, anglickou přírodovědu a filozofii. V Anglii si však, přes všechnu kritiku historického náboženství, většina myslitelů uchovala pozitivní vztah k náboženství.
Svobodní zednáři a Marie Terezie
Na tom, že se v habsburské monarchii rozšířily myšlenky osvícenství, měli podíl i svobodní zednáři. Zlepšil se systém školství, reformovalo se soudnictví a zmírnil úděl nevolníků. Mezi zednáře patřil i Gerhard van Swieten, osobní lékař císařovny Marie Terezie. Panovnice měla zpočátku k zednářským lóžím odmítavý postoj, viděla v nich tajné společnosti, které se vymykají státní kontrole, ale časem svůj postoj změnila. Když svobodní zednáři v Praze založili sirotčinec sv. Jana Křtitele, který zahájil činnost v roce 1773, setkal se tento skutek s jejím plným porozuměním. Ačkoliv Marie Terezie zůstala duchem osvícenství nedotčena, rozešla se ve své praxi s tradičními představami o monarchii a svými reformami se přiblížila modelu osvícenského absolutismu. Stát podporoval rozvoj manufaktur, průmyslové výroby, budování cest, zdokonalování poštovního spojení, zavedl jednotnou soustavu měr, vah a jednotnou měnu. Nejvýznamnějším činem, kterým se monarchie přizpůsobila osvícenskému století, byly však školské reformy.
Rozvoj vědy a techniky v době osvícenství
Doba osvícenství znamenala mohutný rozvoj přírodních věd. Za badatelskou metodu byla přijata emipirie – poznatky vycházející z předchozích zkušeností.
- Mezi nejznámější osvícenské počiny, které se v zásadě používají dodnes, je například dílo Švéda Carla Linné, který utřídil rostlinnou říši a zavedl dodnes používanou binomickou nomenklaturu (biologické druhy mají druhové a rodové jméno).
- Skot James Watt zdokonalil parní stroj, který se začal průmyslově využívat.
- Bratři Montgolfierové vyslali do vzduchu horkovzdušný balon.
- Francouzský chemik Antoine Lavoisier provedl první roztřídění chemických prvků.
- Ital Luigi Galvani sestavil první galvanický článek
- Ital Alessandro Volta využil poznatků v oblasti elektrického proudu k sestrojení zásobárny energie – elektrické baterie.