Vzhled rtuti je obvykle veřejnosti známý. Můžeme se s ní setkat v některých slitinách nebo při práci s lékařskými přístroji (teploměr, barometr). Rtuť je též součástí amalgámových zubních plomb. I když se jedná o kov, za běžných podmínek je v kapalném skupenství. Na lidský organizmus působí negativně v mnoha ohledech. Pokud se dostane do těla, usazuje se zde zejména v ledvinách, játrech a slezině a jen velmi obtížně se vylučuje.
Rtuť má stříbřitou barvu. V přírodě tento kov nalezneme v rumělce (neboli cinabaritu), chemicky se jedná o sulfid rtuťnatý. Do těla se může dostat spolu s potravou či při vdechování jejích par, což je zvláště nebezpečné. Ovlivňuje poté prostupnost buněčných membrán, poškozuje vnitrobuněčné enzymy.
Akutní otrava
Pokud je člověk vystaven působení par rtuti, dochází k akutní otravě. U nemocného se projevuje poškození dýchacích cest. Příznakem je zejména kašel a dušnost. Po požití je patrné postižení trávicí soustavy, objevuje se průjem, zvracení, bolest břicha. Později dochází i k poškození funkce ledvin (nadměrný či zcela pozastavený výdej moči).
Chronická otrava
Při chronické otravě, kdy v ledvinách rtuť může zůstávat i několik let, jsou příznaky mnohem méně specifické. Pokud dochází k otravě postupně a na tělo působí pravidelně menší dávky tohoto kovu, dochází zejména k poškození mozku. U nemocného se objevuje zvýšená únava, slabost, závratě či bolesti hlavy. Později se přidává třes těla, záněty dásní, změny v chování. Patrná bývá zejména velká vznětlivost, obtíže s pamětí nebo deprese.
Příznaky zde nejsou tak specifické jako u akutní otravy, může tedy trvat delší dobu, než je stanovena správná diagnóza.
Diagnostika a léčba
Otravu rtutí lze zjistit zejména dle popisovaných příznaků. Zvláště při chronické otravě však nejsou známky tak specifické, může tedy trvat delší dobu, než je stanovena správná diagnóza.
Při podezření se zjišťuje koncentrace rtuti v krvi a v moči. Léčba probíhá obvykle na oddělení JIP nebo ARO. Poškození dýchacích cest bývá nutné řešit s pomocí umělé plicní ventilace. Pokud je v těle přítomný zánět, bývají podávána antibiotika.