Pohřební hostina

Pohřební hostinu (kar) pořádáme po pohřebním obřadu, a ti v případě, že se ho zúčastní jen úzká rodina. Pohřební hostina nemusí být nijak opulentní, ale právě tak lze pořádat velkou pohřební hostinu. O jejím konání rozhodují pozůstalí, pohřební hostina však může být i přáním zesnulého. Pohřební hostina se pořádá na počest zesnulého, k uctění jeho památky.

Pohřební hostina je projev zdvořilosti

Pořádání pohřebních hostin (karů) má tradici sahající do dávných časů. Na druhou stranu – bez ohledu na tradici – snaha pohostit pohřební hosty, kteří se přijeli se zesnulým naposled rozloučit, a mnohdy z velké dálky – je i projevem zdvořilosti vůči nim, poděkování za účast.

  • Pohřební hostinu pořádají pozůstalí. Ti obvykle svěří organizování pohřbu jednomu ze svého středu.
  • Pohřební hostinu může pořádat i spolek nebo korporace, jestliže vypravují zesnulému pohřeb.
  • Nebo lze zkombinovat pohřeb pořádaný spolkem a pohřební hostinu pořádanou rodinou.
  • O zorganizování pohřební hostiny můžeme požádat pohřební službu, pohřební hostiny bývají běžně v jejich portfoliu.

Jestliže po zesnulém zbyly nějaké finanční prostředky, může být pohřební hostina hrazena z nich (jako součást celého pohřbu). Jestliže náklady na pohřební hostinu hradí jen jeden z dědiců, při dědickém řízení mu jsou prokazatelné náklady na pohřební hostinu navráceny z pozůstalosti. Když po sobě zesnulý žádný majetek nezanechal, je na rodině, jak se na úhradě domluví. Mělo by to být ale dohodnuto předem, i když se jedná třeba o sourozence.

Typy pohřebních hostin

Na pohřební hostinu je slušné hosty předem pozvat. Pozvánku můžeme přiložit ke smutečnímu oznámení. Tak budeme mít i přehled o tom, s kolika potenciálními hosty můžeme počítat. Jestliže má být pohřební hostina jen krátká, ale pro víc hostí, vybíráme restauraci v krátké docházkové vzdálenosti od místa konání smutečního obřadu. Když vybereme podnik vzdálenější, musíme pozvaným zajistit odvoz. Nemůžeme počítat s tím, že na hostinu pojede pozvaný městskou dopravou.

Číše vína

  • Číše vína je krátké setkání pořádané v pozdních dopoledních hodinách. Pro krátkou uctění památky zesnulého vhodný druh hostiny. Každého hosta hlavní hostitel (organizátor) osobně přivítá. Podáváme jen „číši vína“ k přípitku na počest zesnulého a drobné suché zákusky (mandle, oříšky, slané pečivo). Číše doplňujeme maximálně jednou, setkání by mělo trvat od dvaceti minut po hodinu. Mluví se o zesnulém.

Oběd v restauraci

  • Na oběd se zve nejužší rodina, případně velmi blízcí přátelé zesnulého, s nimiž má rodina vazbu. Na oběd můžeme zvolit libovolnou restauraci, protože na něj hosté obvyklé odjíždějí auty, kterými přijeli na pohřeb. V poslední době bývá zvykem, aby si host vybral podle jídelního lístku podle vlastního gusta. Před objednávkou jídla by měl být pronesen krátký přípitek na počest zesnulého. Oběd končí kávou, neprodlužuje se.

Domácí hostina

  • Velké pohřební hostiny se pořádají spíš na venkově, a to v případech, že se na pohřbu schází mnohočetná rodina včetně vzdálenějších příbuzných. Hostina se tradičně pořádá v domě smutku (dům, kde zesnulý zemřel nebo mu patřil). Na hostinu se její účastníci scházejí po pohřbu. Podává se doma připravený úplný oběd, zákusky, řezy, výrobky studené kuchyně. podávají se nealkoholické i alkoholické nápoje. Takováto rodinná pohřební hostina se často protáhne. Na vaření svátečního oběda se podílejí  buď zkušené ženy z příbuzenstva (tety), a nebo se pozve „kuchařka do domu“. Zákusky mohou být domácí (častokrát přivezou příbuzní), nebo je pozůstalí nechají zhotovit u cukráře.

Hostina s taneční zábavou

Není příliš dávno doba (ještě v 70. letech 20. století), kdy se na venkově a v malém městě pořádaly po smutečních hostinách taneční zábavy pro účastníky pohřbu. Bylo to zejména při úmrtí mladého svobodného člověka. Pohřeb v takovém případě pořádala mládež a měl svá pravidla. Z domu zesnulého odcházel pohřební průvod, v jehož čele šly dvě družičky se závojem – černá a bílá. Symbolizovaly zmar svatby – černá družička bývala dívka zesnulého. V průvodu za nimi šly další družičky – už bez závojů, ale v bílém, po boku s mládenci. Bylo tolik párů, kolik bylo zesnulého let (někdy o jeden víc – za zmařený život). Tempo kroku udávala místní dechovka. Mládež cestou na hřbitov truchlila. Po obřadu se průvod za zvuků veselých písní odebral do nejbližší hospody s tanečním sálem. Na pohoštění dostali obvykle jen třeba teplou uzeninu,  limonádu, pivo a zákusek. Pak byla taneční zábava, nápoje si už platil každý sám.

  • Smyslem pohřebních hostin je smířit se stavem, který nastal úmrtím blízké osoby. Život jde dál.

Zanechte odpověď