Každý den se setkáváme s lidmi, ať už v práci, venku, doma nebo třeba při nákupu. S někým si vykáme, s někým tykáme. Často stojíme před rozhodnutím, zda někomu vykat, nebo raději tykat. Nevíme ale, co je správné a co se hodí víc.
Vykání
Vykání je projevem úcty k druhému člověku. Vykáme každému, kdo je starší a dospělý. Vykání cizím osobám se v naší zemi považuje za zdvořilé.
Tykání
Tykání je typické pro blízké, přátelské a příbuzenské vztahy. Tykají si mezi sebou děti, kamarádi a studenti. Dospělí také dětem tykají, ale jen do určitého věku, pak by měli raději přejít na vykání.
Nabídka tykání
Platí důležité pravidlo, že tykání nabízí vždy společensky významnější osoba, tedy žena muži, služebně výš postavený níže postavenému, starší mladšímu. Existuje jedna výjimka – na pracovišti je tykání vždy v rukou nadřízeného (i když je to např. mladší muž).
Nabídku tykání je možné odmítnout. Pro někoho tykání nepředstavuje problém, jiný potřebuje trochu víc času. Pokud nám přijde tykání si s druhým člověkem nějakým způsobem zavazující, měli bychom mu to taktně říct. Např.: „Děkuji za nabídku, ale raději bych zůstal/a u vykání.“ Neměli bychom tím nikoho urazit.
Jinou možností je sice nabídku tykání odmítnout, ale oslovovat se navzájem křestními jmény. Působí to osobněji.
„Potykání si“ obvykle provází stisk ruky, často i přípitek a polibek. Záleží na tom, čemu dá výše postavená osoba přednost.
Pokud si s někým začnete tykat, je dobré na to při příštím setkání nezapomenout. Vykání se poté, co přijmeme nabídku tykání, považuje za nevhodné.