I když se počet pacientů s diagnostikovanou rakovinou (neboli karcinomem) žaludku obecně ve světě pomalu snižuje, stále se jedná o častý léčebný problém. Nevýhodou je zde zejména skutečnost, že ke stanovení diagnózy mnohdy dochází až v pokročilém stádiu onemocnění, což velmi limituje možnou úspěšnost léčby.
Mezi rizikové faktory vzniku této nemoci lze uvést zejména:
- nevhodné složení stravy – vysoký příjem soli, nedostatek ovoce a zeleniny
- kouření
- přítomnost bakterie Helicobacter pylori v žaludku – její přítomnost zvyšuje riziko vzniku onemocnění, avšak neznamená to, že u každého s touto bakterií rakovinné bujení propukne
- dlouhodobé záněty žaludku – zejména dlouhodobý návrat žaludečních šťáv do oblasti jícnu, což lze pociťovat jako pálení žáhy
- dědičné dispozice
Výskyt karcinomu se liší i dle světových oblastí, někde je zcela minimální, jinde mnohem vyšší než u nás. Nejtypičtějším pacientem v České republice je muž starší 55 let.
Příznaky nemoci
Jak již bylo zmíněno, k diagnóze nemoci obvykle nedochází hned po propuknutí rakovinného bujení v žaludku. To je způsobeno zejména neurčitostí příznaků. Je dokonce možná dlouhodobá absence jakýchkoliv příznaků a zjištění nemoci až ve velmi pokročilé fázi.
Mezi počáteční příznaky patří:
- neurčitý tlak v nadbřišku
- pocit plnosti i po menším množství jídla, nechutenství
- občasná nevolnost
- zvracení
- pokles váhy
- únava
V pozdějším stádiu se již objevuje zvracení krve, černé zabarvení stolice (od natrávené krve), slabost, chudokrevnost.
Diagnostika
Při stanovení diagnózy lékař vychází zejména z anamnézy pacienta (informace o pacientových obtížích, výskyt nemocí v rodině) a dále využívá vyšetření vzorku stolice, rentgenové vyšetření žaludku, gastroskopii. Dle konkrétních zjištění jsou provedeny též další specializované úkony.
Pokud jsou v žaludku nalezeny rakovinné buňky, je následně nutné stanovit rozsah onemocnění a také to, zda nejsou zasaženy i jiné orgány – zejména játra, slinivka břišní, plíce. K tomu je využito CT či ultrazvukové vyšetření břicha, rentgen plic.
Léčba karcinomu žaludku
Obvykle se na léčbě onemocnění podílí více lékařů – zejména gastroenterolog, chirurg, klinický onkolog a radioterapeut.
Nezbytnou součástí dále uvedených možností léčby (mnohdy dochází k jejich kombinování) je též podpůrná léčba, díky které by měl pacient lépe překlenout nelehké období projevu vedlejších nežádoucích účinků terapie a dalších komplikací.
Chirurgická léčba
Jedná se o nejčastěji volený postup při léčbě. Při ní je odstraněna postižená tkáň – kromě žaludku nebo jeho části může dojít i k vyjmutí části jícnu nebo dvanácterníku. Po počáteční nutné rekonvalescenci po operaci pacienti postupně přechází ne stravu tekutou, mixovanou a postupně i v tužší konzistenci.
Chemoterapie
Principem léčby je nitrožilní aplikace cytostatik, která mají schopnost ničit nádorové buňky. Vzhledem k tomu, že však dochází i ke zničení okolních buněk, má chemoterapie četné vedlejší účinky – např. únava, oslabení imunity, zvracení, vypadávání vlasů.
Radioterapie
Při ní je využíváno záření, které opět ničí nádorové buňky – jen na jiném principu než předchozí druh léčby. Paprsky jsou zde zacíleny na konkrétní část těla. Mezi vedlejší účinky lze uvést postižení kůže v ozařované oblasti, nevolnost, únavu.
Ukončení léčby
Bohužel, jako i u jiných typů nádorových onemocnění, i zde platí, že může dojít k recidivě – návratu nemoci. Pacienti jsou proto pravidelně nadále sledováni a v případě potřeby je opětovně volen co nejvhodnější léčebný postup.