Rod mužský životný a neživotný

Životnost a neživotnost je gramatická kategorie vztahující se k podstatným jménům rodu mužského. Podstatná jména zařazujeme buď ke vzorům „životným“: pán, muž, předseda, soudce, nebo „neživotným“: hrad, stroj.

Kde se životnost projevuje

1. v koncovkách podstatných jmen – životné a neživotné vzory se liší v některých pádových koncovkách.

  • 1. pád mn. č.:

životné koncovky -i, -é, -ové (páni, muži/mužové, občané, soudci/soudcové)

neživotné koncovky -y,-e (hrady, stroje)

  • Životná podstatná jména mají stejný 2. a 4. pád j. č., neživotná 1. a 4. pád j. č.:
1. pád pán muž hrad stroj
2. pád pána muže hradu stroje
4. pád pána muže hrad stroj
  • Životná podstatná jména mohou mít ve 3. a 6. pádu koncovku -ovi (-u, -i), neživotná ne:

k/o pánovi/panu, mužovi/ muži, předsedovi, soudcovi x k/o hradu, stroji

2. u sloves v koncovkách minulého času (pravidla o shodě přísudku s podmětem):

muži se smáli x domy stály

3. v koncovkách shodných přídavných jmen, zájmen:

krásní muži x krásné domy, ti muži x ty stromy

4. při odvozování přivlastňovacích přídavných jmen – ta se odvozují pouze od životných podstatných jmen:

chlapec → chlapcův; medvěd → medvědův džbán → ucho džbánu, nelze džbánovo ucho

Reálný svět a gramatika

reálném světě jsou osoby (nadpřirozené bytosti) a zvířata rodu životného, rostliny, předměty a abstrakta jsou neživotná. Svět gramatiky tomu nemusí vždy odpovídat, v mnoha případech živá bytost má neživotnou koncovku a věc koncovku životnou. Uvedeme nejdůležitější rozdíly:

rodiče, koně, lidičky – neživotná koncovka x jsou živí (rodiče se pozdravili, koně skákali, lidičky se sbíhali)

dobytek, hmyz, skot, národ jsou gramaticky neživotní, ale ve skutečnosti jsou „živí“,

nebožtík, kostlivec je gramaticky životný, ale ve skutečnosti neživý,

drak (hračka), sněhulák jsou neživí, ale gramaticky se chovají jako životná podstatná jména (Papíroví draci létali na obloze. Sněhuláci roztáli. Maňásci se dětem líbili.)

Dvojí možné koncovky

U některých podstatných jmen lze užívat životné i neživotné koncovky. Koncovce podstatného jména musí samozřejmě odpovídat správná koncovka slovesa v minulém čase nebo koncovka shodného přívlastku. Někdy je možné výběrem životné nebo neživotné koncovky odlišit různé významy slov.

Všechny činitele byly vyloučeny. x Všichni činitelé se usnesli.

Beránky pluly po obloze. x Beránci se pásli na louce.

To byli moji koníčci. x To byly moje koníčky.

Nosiče s daty byly poškozeny. x Nosiči nákladů už byli unaveni.

Ledoborce/ledoborci vypluly/vypluli.

Další příklady: slanečci /slanečky, uzenáči/uzenáče, zavináči/zavináče, mikrobi/mikroby,

Pozor!

Neživotné podstatné jméno den může mít tyto podoby:

Dny se vlekly.

Dni se vlekly.

Dnové se vlekli. (zastaralé, básnické vyjádření)

Životná koncovka – citové zabarvení

V hovorové řeči se stává, že mluvčí nahradí u podstatného jména označujícího věc neživou za koncovku životnou. Takové slovo už nebude neutrální, ale získá citové zabarvení:

Zapnu si mobila. Sebral mi buřta. Dali nám góla.

Zanechte odpověď