Šalvěj lékařská – Salvia officinalist L. – byla již v dávných dobách počítána mezi nejdůležitější léčivé byliny pro její všestranné působení na lidské zdraví. Podle staré legendy jí byla přisuzována schopnost učinit člověka nesmrtelným. Původem je šalvěj z východního Středozemí. Často se šalvěj lékařská pěstuje v teplejších oblastech. Používá se jako léčivá rostlina a koření. Pití odvaru snižuje pocení a sekreci mateřského mléka, žvýkání čerstvých listů odstraňuje zápach z úst.
Pěstování šalvěje není náročné
Šalvěj lékařská je až metrový polokeř s větvenou, naspodu zdřevnatělou lodyhou. Listy jsou protáhlé vejčité, na okraji jemně vroubkované. Květy šalvěje jsou světle fialové s červenohnědým kalichem a dvojpyskou korunou. Šalvěj se množí semeny, která vyséváme v dubnu do pařeniště, a pak sazenice přesazujeme na záhon. Daří se jí na výsluní v teplých oblastech. Dobře snáší lehké půdy s vysokým obsahem vápna.
Sběr a sušení šalvěje
Šedozelené aromatické keříky s plstnatými stonky i tuhými, elipsovitými listy jsou přes léto ozdobeny nenápadnými hluchavkovitými květy. Kvalitní drogu poskytují listy, sbírané před rozkvětem. Vysoký podíl těkavých silic nesmí být porušen umělým sušením při teplotách nad 35 °Celsia a následným skladováním ve vlhku. Listy i celá kvetoucí nať by se měly sbírat v poledne a za sucha.
Kvalitní suchá droga se pozná podle zelenavě stříbřité barvy a silného kořenitého aromatu, což je neomylný důkaz přítomnosti až 2 % silic, obsahujících tujon, salviol, salvin, cineol a kafr. První z těchto látek má při vyšších koncentracích nežádoucí účinky, proto se nedoporučuje používat šalvěj lékařskou v čaji ve větších dávkách a dlouhodobě. Plně postačí pitná kúra v délce jednoho až dvou týdnů. Přitom se vedle silice příznivě uplatňuje vysoký podíl tříslovin a hořčin a dále též přítomnost oxyterpenových kyselin a estrogenních hormonů.
Léčebné účinky šalvěje
Šalvěj působí protizánětlivě, bakteriocidně a dezinfekčně. Je vhodná na veškeré záněty v dutině ústní, afty, bolesti zubů a na odstranění zápachu z úst. Vnitřně se užívá na potlačení pocení a snižuje také obsah cukru v krvi. Silice získaná z listů šalvěje se používá na přípravu léčebné kosmetiky, hlavně zubních past, vod a podobně.
Šalvěj ve světové kuchyni
- Jako koření se používají čerstvé isušené listy do různých nádivek, paštik, marinád a nálevů při přípravě ryb, salátů a na skopové i telecí maso.
- Čerstvé listy šalvěje se vkládají mezi slaninu a maso při napichování na grilovací jehlici.
- Z ostatního koření se šalvěj nejlépe snáší s rozmarýnem.
- V USA patří šalvěj mezi nejdůležitější koření pro vepřové maso a klobásy, dává se také k sýru a na pečené ryby.
- V Anglii je tradičním kořením nádivky do kachny či husy.
- Horký nápoj připravený ze šalvěje a mléka pijí Holanďané v zimě.
- Ve Švýcarsku, Tyrolích a horní Itálii se pojídají tak zvané „myšky“, což jsou listy šalvěje obalené v těstíčku a osmažené. Z těsta vyčnívající dlouhé listové řapíky připomínají myší ocásky.