Odloučení od matky některé děti prožívají velmi silně, až chorobně. Tento stav se nazývá separační úzkost. Projevuje se již od kojeneckého věku. Toto psychické strádání se může projevovat až psychosomatickými problémy. Seprační úzkost prožívají děti i při nástupu do dětského kolektivu nebo při odloučení od matky, například při její hospitalizaci. Separační úzkost zažívají děti i po narození mladšího sourozence.
Seperační úzkost prožívají už miminka
Separační úzkost se u dítěte objevuje už v šestém až sedmém měsíci. Jakmile maminka zmizí z jeho dohledu, dá se do pláče. Prožívá strach ze samoty a nemusí se ho zbavit ani v pozdějším věku.
V osmém měsíci děti začínají pociťovat strach z cizích lidí. Naříkají, když se ocitnou v cizím prostředí a oslovuje je člověk, kterého ještě nepoznávají.
Separační úzkost se vstřebává přibližně ve dvanáctém měsíci života, proto je vhodnější období od půl do jednoho roku zůstávat s dítětem doma. I pak maminka musí počítat, že reakce dítěte na stav odloučení bude bouřlivá.
Dítě projde celkem třemi fázemi – nejprve velmi protestuje a maminku volá nazpátek. Potom ztrácí naději, že ji přivolá. V závěru se od ní odpoutává a na dobu odloučení hledá jiný vztah.
Dítě potřebuje jistotu
Většina psychoterapeutických směrů považuje kojenecký věk za důležitý životní úsek. Rodí se v něm základní životní kvality, ale nešetrným zacházením se může v lidské duši usídlit mnoho bolesti. Existencionální analýza charakterizuje první rok dítěte jako období, kdy vzniká pocit „pradůvěry“ . Dítě získává jistotu, že je pro někoho důležité, že tato nejbližší osoba dokáže rozpoznat všechny jeho potřeby a uspokojit je, i když ono samo je ještě nedokáže jasně sdělit. Tato „pradůvěra“ vzniká pouze mezi matkou a dítětem a v pozdějším životě nelze její nedostatek nahradit.
Nástup do školky je pro dítě někdy horor
U předškolních dětí se separační úzkost může projevit velmi silně, dítě se nedokáže odpoutat od matky, reaguje vzteklým pláčem a později apatií. Tato psychická strádání mohou vést až k psychosomatickým potížím – bolestem břicha a hlavy, nočním děsům, pomočováním, chorobnou stydlivostí, nemluvností.
Překonat a vydržet
U školních dětí, které zůstávaly s matkou doma a nechodily do předškolních zařízení, bývá znát silná psychická fixace na rodinu, děti se neorientují v kolektivu a špatně snášejí soutěživé prostředí ve škole. Pokud rodiče nechají dítě, aby vyspělo v předškolním zařízení, má ve škole lepší šanci uspět.Takové děti pak bez problémů absolvují základní i střední školu. V opačném případě nepřipravené dítě zažívá ve škole zbytečný stres a potíže s prospěchem
Maminka tě nepřestala mít ráda
Dalším kritickým bodem v životě dítěte je situace, kdy dítě přestává být jedináčkem. Zejména při odjezdu maminky do porodnice. Dítě si rychle a stále intenzivněji uvědomuje, že už nemá rodiče i celou širší rodinu jenom pro sebe, že se o ně všechny musí dělit s tím „novým“ dítětem.
Jestliže v něm ani na okamžik nemá vzklíčit úzkostný pocit, že se v objevil „vetřelec“, musí být všichni, a to i přátelé rodiny velmi opatrní, či spíše taktní. Znamená to například, že nejen při první návštěvě (ale i při všech dalších) se příbuzní nevrhají k postýlce s hlasitými projevy nadšení, zatímco prvorozenec je zapomenut a zklamán nebo se marně dožaduje pozornosti. Naopak, jeho se dotazujeme a se vší vážností také vyslechneme, necháme ho také sourozence „představit“ a podat o něm zprávy. Nejdůležitější a rozhodující je pro dítě ovšem chování maminky a tatínka. Z každého jejich pohledu, i z tónu jejich hlasu dítě musí vycítit, že je milováno stále stejně, jako před příchodem miminka.