Šikana ve škole

I mezi malými dětmi se najdou jedinci, kteří chtějí ovládat druhé, často je ponižují, zastrašují, nebo jim dokonce fyzicky ubližují. Šikanu u dětí ovšem rozhodně nelze označovat za fenomén poslední doby, i před pár desítkami let se ve škole našly děti, které některým svým spolužákům vědomě ubližovaly.

Agresor versus oběť

Šikana se v dětském kolektivu objevuje již v prvních třídách základní školy, mnohdy dokonce už ve školce. U šikanujících a šikanovaných dětí jsou přitom jasně rozdělené role. Ten, kdo šikanuje, zpravidla ubližuje tomu slabšímu, a snaží se tedy zneužít své převahy.

Pro šikanu, která většinou začíná pomalu a nenápadně, tedy platí nepoměr sil. Tím silnějším je právě agresor, který svou oběť, jež se nedokáže vůči jeho atakům bránit, cíleně a samoúčelně šikanuje – a to buď fyzicky, nebo i psychicky.

Signály slabosti u obětí šikany

Agresor často dokáže vycítit, že může vyrazit do útoku. Oběť šikany podle psychologů totiž většinou už navenek vyzařuje jisté signály slabosti. Bývá zakřiklá, stojí v pozadí a často nedokáže se svými spolužáky ani přirozeně komunikovat, mnohdy může být od ostatních i nějak fyzicky odlišná – může jít o dítě s nadváhou, s brýlemi či s vadou na kráse. Často může jít rovněž o přemýšlivé dítě, které se rádo učí a které se bohužel ocitlo ve skupině dětí, jež o školu vůbec nestojí.

Děti-oběti šikany se stávají terčem nadávek, urážek, nemístných žertů, ovšem někdy bývají nuceny dokonce tomu silnějšímu sloužit, nechají se jím vydírat nebo manipulovat. Často bývají ze strany toho silnějšího dítěte i fyzicky napadány.

Agresor rovná se zbabělec

Podle psychologů jsou vlastně ti, kteří šikanují, zbabělci. Netroufají si totiž měřit síly s někým, kdo má stejně šance na vítězství jako oni. Vždy si raději vyhlédnou někoho slabšího, u něhož vycházejí z předpokladu, že se neumí bránit.

Šikana zpravidla začíná pomalu a nenápadně, pokud se oběť neumí bránit, může se stupňovat. Šikana ovšem není pouze dlouhodobou záležitostí, může se jednat i o jednorázový nebo krátkodobý akt.

Jak poznat šikanu?

Pokud se jim dítě nesvěří, mohou rodiče poznat, že je jejich dítě ve škole šikanováno, pouze stěží. Měli by si ovšem všímat jistých varovných znaků. Jejich dítě se může začít najednou chovat úplně jinak než dřív – nechce třeba chodit do školy, i když tomu bylo před pár týdny úplně jinak.

Dítě navíc před odchodem do školy nebo po příchodu ze školy domů také často bolí hlava nebo žaludek a rovněž zvrací. Dítě bývá dále smutné či zaražené, večer špatně usíná a v noci se často budí s pláčem, protože se mu zdají děsivé sny. Naopak, když nemusí do školy, je daleko sdílnější a mnohem veselejší.

Teasing není šikana

Někdy se lze u dětí setkat s chováním, které připomíná šikanu jenom zdánlivě, ale ve skutečnosti šikanou není. Jde totiž o tzv. teasing. Tímto termínem odborníci označují nevinné škádlení mezi dětmi, kdy například chlapci na druhém stupni základní školy provokují děvčata, a to z toho důvodu, že se jim jednoduše líbí. Ani dívkám není toto škádlení nepříjemné a jejich žalování učitelům bývá v tomto případě pouze formalitou.