Skladování sušeného ovoce

Sušit ovoce je pracné, náročné na čas a někdy i na spotřebovanou energii. Bylo by potom nešťastné, kdyby všechny tyto výdaje přišly nazmar. Snadno se to může stát, jestliže usušené ovoce není na závěr dobře uskladněno. Jaké jsou možnosti skladování sušeného ovoce a jaké mají lidé se skladováním sušeného ovoce zkušenosti?

Skladování sušeného ovoce

Usušené ovoce může postihnout několik „pohrom“, které je dočista znehodnotí.

  1. Veškerá práce, a že jí kolem sušení ovoce nebylo málo,
  2. všechno použité ovoce
  3. a také spotřebovaná energie (sporáky, trouby, elektrické sušičky)

– to vše se bude muset přičíst na konto ztrát, jestliže se sušené ovoce zkazí. Jaká nebezpečí sušenému ovoci hrozí? S čím při uskladňování raději předem počítat a chyb se vystříhat?

Co zkazí sušené ovoce

  • Domácí hmyzí škůdci. Nejvíc mol potravinový(Plodia interpunctella). Tento motýl z čeledi zavíječovití je postrachem hlavně suchých panelových bytů. Je velmi obtížné se ho zbavit. Jeho larvy se s chutí pustí do suchého ovoce, které je uloženo spolu s jinými lákadly molů například v potravinové spížce, a bylo nasypáno třeba jen do papírových nebo igelitových sáčků (papírové záhyby nakladené larvičky zdolají, igelitové a celofánové sáčky prokoušou). Někdy překonají i zákruty šroubovacích víček dóz z měkkého plastu.
  • Domácí hlodavci. Není to jen problém starých zanedbaných obydlí. I nové moderní rodinné domky bývají na podzim zabydlovány hlodavci. Cestu k uskladněným potravinám si najdou překvapivě vynalézavě. Sušené ovoce tedy nemůže být v takových obalech, které ostré zoubky hlodavců prokoušou.
  • Plíseň. Problém vlhkého prostředí.

Jak to dělali naši předkové?

Naše babičky, které ovoce sušily ve značném množství, ovoce skladovaly v plátěných pytlích nahoře zdrhovacích. Pytle zavěsily na trámy suché a vzdušné půdy a ovoce v nich vydrželo i několik let. Do misky nebo jiné nádoby si vždy nabraly jen příruční množství (k jídlu, na vaření…) a pytel zase  zatáhly a pověsily. Po vyprázdnění pytle při „velkém prádle“ vyvařily, vyžehlily (a tím sterilizovaly) – a pytlíky byly připraveny na další rok.

  • Suché a chladné půdy s trámovím už nejsou takovou samozřejmostí. Lidé si ale předávají jiné zkušenosti.

Vox populi, vox Dei

„Sušené ovoce uskladňuji v uzaviratelných sklenicích (hrušky, jablka), pouze švestky a vlašské ořechy zavařuji. Zavaření je jednoduché, sušené ovoce se naskládá do sklenice, zavře se víčko a bez přidání vody se zavaří při teplotě 80°C na 15 minut,“ dočítáme se v jedné anonymní internetové diskusi na téma Uskladnění sušeného ovoce.

Skladuji křížaly v mikrotenových sáčcích s odsátým vzduchem. Pokud se ovoce suší teplem, musí před uskladněním do neprodyšného obalu vystydnout,“ zní jiná rada.

„Usušené švestky i křížaly dávám jako moje babička do plátěných zdrhovacích pytlíků (dají se vyprat, jsou vzdušné , chrání proti molům a pod.).Pytlíky se snadno podle potřeby otevřou a zase uzavřou, musí být umístěny ve větraném a vytápěném prostoru, ne ve vlhku.“ No vida, staré praktiky ještě žijí.

„Sušené ovoce skladuju většinou ve skleněných dózách, když je ovoce hodně a už to nemám kam dávat, tak si sušené ovoce dávám do papírových pytíků. Buď je mám plné, nebo třeba do poloviny a je to nachystané jako svačinka pro rodinu. Pytlíky mám naskládané v krabici, takže se nebojím, že by se mi všechny vysypalo, a nezabírá to tolik místa.

Zanechte odpověď