Slabikotvorné souhlásky

Slova jsou v jazyce nejmenší významové jednotky. Menší jednotky, na které lze slova rozdělit, jsou slabiky.

Slabika

Slabiky mohou mít různou podobu. Většina slabik je tvořena jednou samohláskou nebo dvojhláskou a různým počtem souhlásek: má-ma, ko-byl-ka, sto-nož-la, u-či-tel, pro-past.

Někdy se můžeme setkat také s tím, že slabika je tvořena pouze souhláskami, není v ní žádná samohláska. Určitě ale taková slabika musí obsahovat slabikotvornou souhlásku – v češtině to je slabikotvorné R (vr-hat) a L (pl-nit), příležitostně v roli slabikotvorných souhlásek vystupuje S (ve slově pst) a M (v číslovkách sedm, osm).

Slabikotvorná souhláska

Slabikotvorná souhláska je schopná plnit funkci jádra slabiky místo samohlásky. Slabikotvorné souhlásky se vyskytují jen v některých jazycích. Platí pravidlo, že tatáž souhláska může v jednom jazyku vystupovat současně jako slabikotvorná i jako běžná souhláska.

Slabikotvornou funkci mohou plnit sonory (např. r, l), nosovky (m, ɲ, ŋ, n) a sykavky.

Slabikotvorné souhlásky se chovají jako samohlásky, v některých jazycích mohou rozlišovat délku (např. dlouhé ŕ, ĺ ve slovenštině).

Rozlišení slabikotvorné a neslabikotvorné souhlásky

Slova s neslabikotvorným R, L

Souhlásky R a L jsou neslabikotvorné v případě, že jádrem slabiky je samohláska:

mrak, mra-ky, vlak, vla-ky, král, krá-lík, prač-ka, půl-ka, mra-ve-nec, ko-lo-toč;

Slova se slabikotvorným R, L

vlk, vl-ci, ml-ha, srn-ka, ba-gr, mr-kat, ko-tr-me-lec, vr-tač-ka, vl-čí, cu-kr, cvr-ček, ja-bl-ko, vr-tul-ník, ji-tr-ni-ce, spr-cha, kr-mí-tko, pe-tr-žel, zmrz-li-na, za-ko-pl, pl-ný, čtr-náct, kr-me-lec, pe-tr-klíč, pr-ší čtvr-tek, zrn-ko, prk-no, u-tr-hl, cvrk, tr-pa-slík, plž, strh-nout, mrkl, vl-na, zu-br, srst, mr-kev, mrs-ká, drh-ne, sl-za, chrt, sr-pen, str-ká, prs-ká, drc, prs-ten, krb, tr-hat, sve-tr, dr-ko-tá, zbrk-lý, hl-tat, se-kl, Br-no, me-tr, ku-fr, ře-kl.

Zanechte odpověď