Slabiky

Základní dorozumívací prostředek lidí – řeč – je složitý strukturovaný systém. Nejjednoduššími jednotkami řeči, jejími stavebními prvky jsou hlásky, které se zaznamenávají písmeny. Z hlásek jsou složena slova, věty, celé promluvy. V centru zájmu našeho článku bude jednotka řeči zvaná slabika.

Co je slabika?

Slabika je nejmenší organizační jednotka řeči, kterou vyslovujeme. Je to část slova vyslovená jedním nárazem dechového proudu. Nejsme zvyklí vyslovovat slova po hláskách, ale po slabikách. Už od dětství, kdy jsme se učili různé říkanky a rozpočítadla, jsme si vštěpovali slabičný princip řeči.

Z čeho se skládá slabika?

Základem slabiky je jádro, které je součástí každé slabiky. Před a za slabikou jsou tzv. svahy (pretura, koda), jsou tvořeny jednou nebo více souhláskami, slabika je ale nemusí obsahovat.

Schéma slabiky

(pretura) – jádro – (koda)

Jádro a koda jsou důležité při dělení slova.

Otevřená slabika

Slabiky, kde chybí koda, se nazývají otevřené – slovo vo-da má dvě otevřené slabiky.

Další příklady: ko-le-no, vl-na, za-sko-čí, tr-vá, spa-dl.

V případě nutnosti dělení slova je hranice slabik jasná.

zavřená slabika

Slabiky s kodou se nazývají zavřené, např. slovo pes se skládá z jedné uzavřené slabiky.

Další příklady: roz-dámšvec, roz-toč, od-raz, pod-běl, roz-hlas.

Pokud se slovo skládá z více slabik a svahy slabiky jsou tvořeny více souhláskami, je možné při dělení slova v mnoha případech souhlásku přidělit k jedné, nebo druhé slabice:

cu-křen-ka nebo cuk-řen-ka; my-slet nebo mys-let; ze-bra nebo zeb-ra.

Pokud si nejsme jistí, jak slovo na konci řádku správně rozdělit, vyhledáme poučení na http://prirucka.ujc.cas.cz/, další možností je potom slovo nedělit a napsat celé na další řádek textu.

Podoby slabiky

Slabika může mít různé podoby, je tvořena například

  • jednou samohláskou: a-le, o-pět, ú-tvar, E-va, I-re-na,
  • dvojhláskou, spojením souhlásky a dvojhlásky: au-to bus, ouš-ko, dou-fat, ou-vej, dob-rou.
  • několika hláskami, z nichž alespoň jedna je slabikotvorná (r, l, m).

Nejobvyklejší česká slabika se skládá ze souhlásky/souhlásek a samohlásky, samohláska tvoří jádro slabiky: ui-tel, vlast-ní, pře-kla-dač.

V češtině jsou i slabiky tvořené několika souhláskami, z nichž jedna musí být slabikotvorná: vlk, prs-ty, kr-ku, vl-na, kr-ve, br-zo, o-sm, se-dm, pst,

Slabiky a básně

Dělení slov na slabiky je důležité také v básnictví při výstavbě verše (verš je jeden řádek básně). Pro českou poezii je typický a obvyklý verš sylabotónický, což znamená, že v každém verši určité básně je stejný počet slabik a také přízvuků (důrazů). Ve veršovém systému časoměrném se zase počítá s délkou samohlásky a slabiky se dělí na silné a slabé. Pravidelný počet slabik, důrazů, střídání dlouhých a krátkých slabik pak vytváří pravidelný rytmus, který odlišuje běžnou řeč od řeči vázané – poezie.

1 komentář

Zanechte odpověď