Šproty

Šproty jsou drobné rybky, které v našich končinách známe obvykle konzervované v oleji (přírodní nebo uzené), ve vlastní šťávě nebo v rajčatovém protlaku. Někdy se na našem trhu objevují i šproty mražené. Šproty se jedí nekuchané, vnitřnosti jim dodávají na chuti. Konzervované šproty se konzumují přímo nebo mají využití ve studené kuchyni.

Šprot je „bratranec“ sledě

Šprot obecný (Sprattus sprattus) patří do rodiny sleďovitých mořských ryb. Šprot obecný žije ve všech mořích  severovýchodního Atlantiku. I když šproty z konzervy známe jako rybky drobné, v moři dorůstá až do délky 16 centimetrů. Živí se korýši z planktonu. Na rozdíl od sleďů není jeho tělo v průřezu zakulacené, ale jeho dolní část je zašpičatělá (kýlovitá). Ocasní ploutev má hluboce vykrojenou.

Šprot žije v hejnech, celá hejna se také loví. Když šprot není uloven, dožívá se čtyř až šesti let. Ryby se třou celoročně, jedna samice vypouští šest až čtrnáct tisíc jiker.

Šprot je hospodářsky důležitá ryba

Jedná se o hospodářsky významný druh, zejména v Baltském moři. Baltické šproty z Polska, Dánska, Lotyšska a Švédska jsou na českém trhu nejznámější.

  • Nejvíc šprotů je okamžitě zpravováno do rybích konzerv. Někdy se šproty před konzervováním udí. Proto známe uzené šproty v oleji, přírodní šproty v oleji nebo ve vlastní šťávě, šproty naložené v rajčatové omáčce.
  • Ve větších městech lze koupi i hromadně zrazené celé šproty. I když je mnozí chovatelé psů kupují jako krmivo, mají zmrazené šproty uplatnění i v „lidské“  kuchyni. Lze je prudce pražit (jako grundle) nebo grilovat.
  • Přebytky šprotů se v lokalitách úlovku zpracovává na rybí moučku.

Šproty v historii

Šproty nejsou v českém jídelníčku žádnou novinkou. Dovážely se k nám už za první republiky. Patřily k delikatesám s oblibou konzumovaným při pití alkoholu. Nejžádanější byly šproty uzené. I ve světové literatuře té doby se můžeme setkat s uzenými šproty. Například Erich Maria Remarque popisuje v románu Černý obelisk půvabnou historku, v níž uzené šproty pojídané jedním z protagonistů přímo z plechovky figurují nejen jako záviděná pochoutka, ale také jako možná komodita ne příliš morálního směnného odchodu.

„Když ono to má hlavu!“

V současné době šproty pojídáme jako nijak drahou rybí specialitu (s cibulkou a k tomu chleba s máslem). Lze jimi také udat hlavní chuťový tón obloženému chlebíčku.

Protože jsou šproty v konzervě celé, tedy i hlavičkou, mají k nim někdy gastronomicky méně zbělí konzumenti, „útlocitné“ povahy a děti trochu odpor. Zkušená hospodyňka dobře ví, že jsou šproty coby mořský ryba nutričně velmi hodnotné. A tak obsah konzervy nikomu neukazuje a připraví z nich po rozmělnění (rozmixování) výtečnou pomazánku.

Stačí přidat kousek másla, pomazánkového másla nebo tvarohu či žervé, ochutit troškou hořčice a doplnit cibulí, pažitkou nebo jarní cibulkou – a chutná i zdravá pomazánka je na světě. Vyplní okénko doporučované konzumace mořských ryb. Pomazánka se dá připravit i ze šprotů v tomatě – tvaroh nebo žervé s ní dobře ladí.

  • Upozornění: Konzervované ryby (obecně) nedělají dobře lidem s histaminovou intolerancí. Záleží ovšem na individuální snášenlivosti.

Jazykové okénko

Gramaticky správné používáni slova „šprot“ uvádí někdy do rozpaků. Jak by také ne. V češtině mají tyto malé rybky dvojí postavení.

  1. Zatímco ve smyslu zoologickém jsou rodu mužského  životného a skloňují se podle vzoru „pán“,
  2. ve smyslu gastronomickém mohou být rodu mužského neživotného (vzor hrad) i ženského (žena).

Takže říkám a píšeme: „Šproti žijí v Atlantiku (páni)“, a naopak „Šroty se hodí na pomazánku (hrady)“, nebo také „Pomazánka se šprotami (ženami)“. Ve starých recepturár se lze dočíst „Na chlebíček položíme celou šprotu“. A vše je správně.

Slovenština to má jednodušší: „šprota“ (2. pád „šprot“) je jednoznačně rodu ženského.

Zdroj: Pravidla českého jazyka a Pravidla slovenského jazyka

Foto: pixabay.com

Zanechte odpověď