Strach z porodu má každá soudná žena. I když by se (správně) optimisticky rozhodla věřit, že miminko bude zdravé, je si vědoma toho, že porod bolí. A je naprosto normální se nadcházející bolesti obávat. Zkušenost není sdělitelná. Ale všechny ženy se shodnou na jednom: porod nelze zastavit, děťátko musí na svět. A další „útěcha“: bály se asi všechny ženy.
Těhotenství provázejí různé „strachy“
Strach je pocit, který provází celé těhotenství. A může mít mnoho důvodů.
- První strach se může objevit při zjištění těhotenství. Naštěstí už je jen velmi málo případů, kdy je těhotenství považováno za „průšvih“, je nežádoucí. Tento strach pomine, když žena své těhotenství oznámí rodině, partnerovi a rozhodne se dítě porodit a neřešit těhotenství interrupcí.
- Na opačném pólu je strach z toho, zda těhotenský test ukázal správné hodnoty a zda je toužené těhotenství skutečné. I tento strach pomine pozitivním lékařským potvrzením.
- Také průběh těhotenství provázejí drobné „strachy“ – před vyšetřením (bude děťátko v pořádku?), při náhlém onemocnění, při nečekaném úrazu. Starostí přibyde s pohyby děťátka. Jestliže je žena poněkud úzkostlivá, bojí se, když se dítě hýbe moc nebo nehýbe. Změněná psychika ji někdy staví před oči zbytečně tragické možnosti. Obavy pomáhá tišit partner, rodina, ale především ošetřující lékař. Proto je třeba, aby k němu těhotná žena měla absolutní důvěru.
- Po nástupu na mateřskou dovolenou má žena více času. Náhlá přestávka v práci ji dává prostor k ekonomickým úvahám: zvládneme/zvládnu poporodní dobu finančně? Zbavit strachu by ji moho pomoci jednak vytvoření reálného finančního plánu domácnosti a důkladné prostudování zákona o rodině a zákonů o finančních příspěvcích státu (před porodem na to má klid a dost času).
- Další strach s posledních měsíců těhotenství se asi bude týkat nejistoty, zda žena s určitostí pozná blížící se porod. Těchto obav ji (podle zkušeností mnoha prvorodiček) nezbaví ani sebelepší samostudium odborné i populární literatury.
Co si říkat při porodu
Pak už zbývá jen obrovský strach z toho, že porod bude bolet. A on bude bolet. V tomto případě se (opět „zkušené matky“) shodují na tom, že je třeba myslet na to, že:
- Člověk je savec, rodí živá mláďata, jinak to nejde
- Porod není nemoc
- Na bolest při porodu se neumírá
- Když přirozený porod začne, nedá se to zastavit, musí proběhnout až do konce
- Přivádím na svět své dítě, nikdo jiný to udělat nemůže
- Když bude třeba, nabídnou lékaři epidurál nebo přistoupí k císařskému řezu
- Kolem je tým odborníků a moderně vybavené lékařské pracoviště, takže kdyby něco,
A ještě…
… jestliže máme vedle sebe u porodu partnera nebo jinou blízkou osobu, můžeme klidně část svého strachu z porodu přenést na něj. Rodička je všech kulturách „hájena“, je jí dovoleno cokoliv. A konec konců – kdo jde s rodičkou jako „morální“ posila k porodu, s něčím podobným musí počítat.