Tipy pro ty, kteří video zatím nestříhají. Jestliže chceme prezentovat své amatérské videozáznamy ve větším celku, musíme video nejdřív sestříhat. Nesestříhané video je obtížně „koukatelné“ i pro přímé aktéry, natož pro lidi nezúčastněné. Video stříháme po stažení záznamu do počítače. Střih provádíme ve „stříhacím“ programu (editoru). Nejjednodušší programy jsou ke stažení zdarma. Základní střih videa sice není činnost nezvládnutelná, ale na druhou stranu nemůžeme očekávat, že se to naučíme na základě ústně předané rady.
Nesestříhané video: Postrach diváků
Není nic nudnějšího, než se dívat na nesestříhané video. To baví snad jedině člověka, který videozáznam sám pořídil. Při sledování neupraveného záznamu si diváci uvědomují, jak dlouhá může být jediná minuta. Známe to všichni, kdo jsme museli „protrpět“ například prezentaci videa z dovolené svých přátel: místo informace o pohybu aktérů po zajímavých místech sledujeme nekonečné chvíle pohledem na nic neříkající statické záběry, což naši pozornost nejdřív otupí, pak ukolébá, později nastoupí nuda, netrpělivost. A „dožijeme-li“ se ve slušnosti dodívat se až do konce, napříště si dáme velký pozor, abychom podobné pozvání na video pod nějakou záminkou odmítli. Kromě dovolené jsou opravdu nezajímavá nesestříhaná videa z oslav (rodinných, podnikových), záznamy „roztomilých“, ale cizích dětí, nesestříhané svatby a ostatně i jiné záznamy, ke kterým má kameraman vlastní vzpomínky, ale na nichž ostatní nic nevidí.
Stačí čtyři vteřiny
Proč jsou profesionální dokumentární filmy tak zajímavé? Protože jsou složeny z obrazů právě tak dlouhých, aby je stačilo oko prohlédnout a mozek zpracovat. K tomu stačí opravdu jen několik sekund.
Abychom pochopili podstatu střihu, stačí při sledování profesionálního dokumentu orientačně počítat délku obrazů: jedna, dva, tři, čtyři – střih. A znovu. Tři, čtyři – střih. Budeme překvapeni tím, co jsme si dosud neuvědomovali, ale co v konečném celku působí svěže a dynamicky.
- Můžeme to zkusit i tak, že se kolem sebe jen rozhlížíme a počítáme si při tom.
Někdy je třeba obraz o málo delší – třeba pro zachování celého hovoru, ale obecně se připomíná, že záběr delší než 15 vteřin už nudí. Na základě toho se musíme smířit s tím, že většina natočeného materiálu přijde nazmar. V současné době to vůbec nevadí, protože se žádným filmovým materiálem neplýtvá (jak si stále uvědomují ti, kteří v minulosti natáčeli na filmový pás).
Proč je nutno stříhat
- Střihem celkově zkrátíme délku záznamu. Když bude film dlouhý nanejvýš dvacet minut, diváci budou svěří a budou si žádat další film. Když bude delší než půl hodiny, začnou se nenápadně dívat na hodinky. Po 45 minutách budou usínat – a příště se naší prezentaci vyhnou.
- Střihem nejenom zkrátíme obraz na „koukatelnou“ délku, ale také odstraníme vady. Není pak potřeba komentářů autora typu: „On mi někdo stoupl před objektiv, někdo do mne šťouchnul, auto se rozjelo, tak to je rozklepané…“
- Při tvorbě videa odstřihneme všechny záběry, které jsme pořídili v náhlém rozmaru, ale jež by mohly natáčené osoby přivádět do rozpaků – jsou v nepěkné pozici (třeba ve spánku), odskočili si provizorně „odlehčit“, jsou v jiné nedůstojné situaci.
- Dalším úkolem střihu je odstranit nežádoucí zvuky a ruchy, útržky hovorů, které jsme si při natáčení ani neuvědomili. Ve střihacím programu je můžeme ztlumit, vystřihnout nebo nahradit hudbou.
- Sestříhané video můžeme opatřit titulky, což je další nesporná výhoda – jednou pro vždy do filmu zakotvíme, kde, kdy a co jsme natáčeli. Titulky nebo jinak vizuálně lze ve stříhacím programu i film rozčlenit na logické kapitoly (návštěva jiného města, další den a podobně).
Na střih myslíme už při natáčení
Když budeme myslet na zásady střihu už při natáčení, velmi si usnadníme budoucí práci. Proto je dobré při natáčení v duchu počítat vteřiny. Divák nepotřebuje vidět, jak dítě dvě minuty utíká k moři, pak stojí zády ke kameře, někam kouká, až se nakonec osmělí a z vody zamává matce s kamerou. To vše stačí zaznamenat do třech krátkých záběrů, které celkově po sestřihu nepřesáhnou 15 vteřin. Divák to pochopí – a nebude se netrpělivě vrtět.
Vědomí budoucího střihu rovněž „přibrzdí“ nešvar zbytečného pohybu kamerou sem a tam, který pak – nesestříhaný – působí na diváka zmatečně.
Číst manuál a zkoušet krok za krokem
Pro začátečníky existují jednoduché střihací programy. Na některém z nich je dobré se střihu naučit (dost často u nich už střihač zůstane, protože i ty nejjednodušší pro domácí video úplně postačí). I když se v těchto programech pracuje „intuitivně“, bez prvotní teoretické průpravy to nepůjde. Ke každému programu existuje manuál, který si:
- jednak musíme přečíst,
- jednak se podle něj chovat.
Když nemáme žádné zkušenosti, opravdu nepostačí někoho zkušeného se zeptat bez toho, aniž bychom viděli, o čem mluví. Ale člověku, který se umí orientovat v práci se soubory, postačí jen základní instruktáž a ukázka střihu například v asi nejjednodušším programu Microsoft Windows Movie Maker. V něm lze získat základy pro práci v jiných, složitějších programech.
Nejjednodušší používané programy na střih videa
- Movie Maker
- Sony Movie Studio
- Pinnacle Studio
- AviDemux
- Corel VideoStudio
- CyberLink PowerDirector