Ve slovníku cizích slov je termín subsidiární vysvětlován jako „podpůrný, dodatečný, pomocný, náhradní“. Se slovem subsidiární se v běžném životě často nesetkáme. Je používán v oblastech státní samosprávy, justice, pojišťovnictví, a také lingvistice.
Subsidiární znamená pomocný, náhradní
Slovo subsidiární má slovní základ v latinském subsidiaris, což znamená pomocný, podpůrný od subsidium – pomoc, podpora. Stejný základ má například i slovo substituce (náhrada, záměna, nahrazení), známe třeba medicíny (substituční léčba například).
Subsidiární je opakem centralismu
S výrazem subsidiární se často setkáváme v komunální politice, v níž se uplatňuje politická zásada – princip subsidiarity. Ten je opakem dříve u nás uplatňovaného centralismu.
- Princip subsidiarity je prohloubením myšlenky demokracie.
Například v komunální politice se podle principu subsidiarity rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech odehrává na nejnižším stupni. - Podle principu centralismu o životě v obci rozhodovaly nadřízené orgány: okres, kraj, republika (stát).
Nadřízené orgány rozhodovaly třeba o tom, jestli se v obci postaví mateřská škola, že bude zrušena autobusová zastávka.
Při dodržování principu subsidiarity vyšší úrovně správy mají rozhodovat jen tam, kde to povaha věci vyžaduje. V případě obcí to je například výstavba dálnice, zrušení vojenského útvaru a podobně.
Princip subsidiarity není nic nového
Rozhodování na nejnižší možné úrovni není nová zásada. V souvislosti se subsidiaritou je připomínám již Aristoteles a Tomáš Akvinský. „Poprvé se prosadila v reformaci, zejména v presbyteriálních církvích, a roku 1791 byla přijata jako Desátý dodatek Ústavy Spojených států,“ píše se ve Wikipedii. „Nový význam dostala v období hospodářské krize, kdy se přes encykliku Quadragesimo anno (1891/1931) stala součástí tzv. sociální nauky katolické církve a tak i součástí politického programu křesťansko-demokratických stran,“ uvádí se dál v témže zdroji.
Subsidiarita, základní princip Evropské unie
Princip subsidiarity se po druhé světové válce dostal do i do některých dalších ústav. My se s principem subsidiarity v současné době můžeme setkat při studiu základních dokumentů a listin Evropské unie:
- je jednou z hlavních zásad Maastrichtské smlouvy z roku 1992,
- je uveden v Lisabonské smlouvě a v dalších dokumentech EU.
„Evropská unie je oprávněna jednat jen tehdy, nelze-li daného cíle dosáhnout efektivněji na jiné úrovni,“ je uvedeno ve Smlouvě o Evropské unii. „Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní,“ uvádí se v článku pět jmenované smlouvy.
Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality připojený ke Smlouvě o Evropské unii upravuje postup, jakým parlamenty členských států Evropské unie kontrolují, zda EU tuto zásadu neporušuje.