Sušení hrušek

Sušené hrušky, v dobách našich venkovských prababiček potravinový doplněk naprosto běžný a vcelku nijak nevážený, se stal v současné době skoro vzácností. Důvodů je víc – a jsou pochopitelné. Hlavní je ten, že ubylo hrušní, jejichž plody se na sušení nejlépe hodí. Přesto, má-li někdo hrušek přebytek, je jejich sušení dobrou volbou, jak hrušky uchovat a připravit si zimní pochoutku i různě využitelný polotovar. Jak sušit hrušky? Ideálně tak, jak to dělali naši předkové.

Řekni, kde ty hrušně jsou?

Hrušní v českých-moravských-slezských zahradách ubylo. Stačí pohledy do zahrad domů mladších třiceti let. Ubylo vysokokmenných starých hrušní plodících ročně metráky hrušek, z bezpečnostních důvodů byly pokáceny aleje hrušní podíl vedlejších silnic. Jestliže se někde pěstují mladé hrušně, jsou to velkoplodé novodobé kultivary s plody ne příliš vhodnými k sušení. Jsou ovšem v republice místa, kde je starých hrušní různých starých odrůd dost. Třeba třeba na střední Moravě.  Tam ale bývá tradicí řešit přebytek hrušek jiným způsobem – pálením.

V minulých dobách bývaly u vesnic provozovány obecní sušárny ovoce. V nich se hrušky sušily ve velkém a podle letitých zkušeností. Když se sušení hrušek omezilo na domácnosti, hledali lidé odborné rady, jak na to. Usušit ovoce, a hrušky zejména, není jen tak. Výsledkem sušení by měl být plod suchý, ale pod slupkou měkký, lahodný, chutí i konzistencí připomínající sušené fíky.

Ze staré potravinářské literatury

Hrušky na sušení se česají dříve, než dospějí do stadia konzumní zralosti, avšak když už začínají žloutnout. Zvláště vhodné jsou všechny malé odrůdy letních hrušek. Počáteční hniličení hrušek není na závadu pro sušení neloupaných celých nebo půlených plodů.

  • Hrušky nevyžadují loupání a odjádřování. Naopak měkčí a drobnější kamenné buňky kolem jadřince dodávají sušeným hruškám fíkové příchuti. Pouze tvrdé a kožovité slupky oloupáme a odstraníme jadřince.
  • Drobné hrušky sušíme celé i se stopkami, větší půlíme nebo čtvrtíme na křížaly. Příliš velké hrušky krájíme na na menší díly a a tvrdé plody předváříme.
  • Hrušky sušíme podobně jako jablka. Výtěžnost je vyšší a sušení trvá obyčejně déle. Lze je sušit i na slunci dva až tři dny a pak dosušovat na volném vzdušném místě.
  • Celé nebo půlené hrušky neúplně vysušené, po případě mírně napařené v sušárně, se mohou zmáčknout dvěma destičkami na tenkou vrstvu až uvolněná šťáva pokryje celý povrch. Pak plody rychle dosušíme a můžeme je zavěsit podobně jako fíky.

Ze sušených hrušek a pláňat hrušek připravíme pracharandu. Jsou to rozemleté neloupané celé nebo půlené hrušky, před rozdrcením znovu dokonale přesušené, aby se daly dobře a jemně rozemlít. Nebo je utlučeme s přísadou 10 až 20 procenty cukru.

  • Pracharanda s cukrem se používá k posypání kaší, škubánků a jiných pokrmů.
  • Z uvařených a rozemletých sušených hrušek se připravuje nádivka valašských frgálů.

Sušení hrušek v současnosti

  1. V současné době nejčastěji sušíme půlené hrušky i s jadřinci. Ideálně to je v sušičkách ovoce, ty ale mají malou kapacitu. Sušení je méně efektivní a pro značnou spotřebu energie se i prodražuje.
  2. Druhým používaným způsobem je rozložit hrušky na pečicí plechy nebo – kdo má – na drátěná síta určená k sušení ovoce, a pak  při teplotě kolem 60 až 80 °Celsia sušit v troubě, jejíž dvířka musí pootevřená.
    Trouby s cirkulací vzduchu mohou zůstat zavřené.
    Sušíme tři čtyři hodiny, pak necháme hrušky vychladnout a oschnout a další dny  sušení opakujeme, dokud není ovoce sice suché, ale pružné.

Mohlo by vás zajímat

Ilustrační foto: (jez)

Zdroj: Text v rámečku – Jaroslav Balaštík, Konservování potravin v domácnostech

Zanechte odpověď