Zaměstnanec má práva i povinnosti vůči svému zaměstnavateli. Jednou z povinností je být na pracovišti v době, po kterou se to po něm vyžadujete. Za porušení kázně se tedy považuje svévolné opouštění pracoviště.
O svévolné opouštění pracoviště
Svévolné opouštění pracoviště znamená, že pracovník opustí své pracoviště bez vědomí zaměstnavatele, aniž by k tomu byl oprávněn. V takovém případě to můžeme klasifikovat tak, že požaduje mzdu, na kterou nemá nárok (v době mimo pracoviště nepracoval) a tím okrádá zaměstnavatele. Jde tak o hrubé porušení pracovní kázně, což opravňuje zaměstnavateli dát takovému člověku výpověď, tedy ukončení pracovního postupu bez nároku na odstupné.
Celkově o poručení pracovní kázně
Porušení pracovní kázně je definované v zákoníku práce. Rozlišuje tři stupně intenzity porušení povinností – soustavné méně závažné porušování pracovní kázně, závažné porušení pracovní kázně a porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.
Okamžité rozvázání pracovního poměru je možné jen z důvodů, které jsou stanovené zákonem. Kromě porušení pracovní povinnosti (pracovní kázně) zvlášť hrubým způsobem (např. delší neomluvená absence, urážka obchodního partnera zaměstnavatele atd.), může jít ještě o situaci, kdy zaměstnanec byl odsouzen pro úmyslný trestný čin na nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši nejméně jednoho roku (rozsudek nabyl právní moci). V případě, že úmyslný trestný čin spáchal při plnění pracovník úkonů, platí, že nepodmíněný trest je nejméně šest měsíců odnětí svobody.
Při posuzování intenzity porušení kázně by měl zaměstnavatel vycházet z osoby zaměstnance, jeho vykonávané funkce, dosavadní práci, době a situaci, v níž k porušení kázně došlo, míře zavinění, případně dalších aspektů, které poukážou na to, do jaké míry za to zaměstnanec skutečně může, šlo-li o úmysl atd.