Trojpolní systém. Někdy také systém trojhonný. Termín, který mají dospělí uložen v hlubokém povědomí. Souvisí většinou s docházkou do základní školy a spadá nějak do dějepisu v šesté nebo sedmé třídě. „Že se na poli střídaly plodiny a jeden rok se pole nechávalo ležet ladem,“ asi bychom dokázali vyslovit. Dokážeme smysl a koncepci trojpolního systému vysvětlit dětem? Stačí letmé „opáčko“ a zapadlé vědomosti se znovu vybaví.
Trojpolní systém: Jař, ozim, úhor
Trojpolní systém spadá do historie středověku, přesněji řečeno do historie středověkého zemědělství.
Ve třináctém století už měla zemědělská výroba promyšlený řád. Už dávno předtím zemědělci věděli, že nemohou na jednom poli pěstovat stále stejnou plodinu a že je třeba nechat ornou půdu odpočívat, aby neztrácela na úrodnosti. V raném středověku se proto užíval tak zvaný dvoupolní systém – jeden rok se pole využívalo k pěstování užitkových rostlin (hlavně obilí, lnu a okopanin), druhý rok se plocha neosela a sloužila jako pastvina (dobytek měl jednak kvalitní pastvu, zároveň pole přirozeným způsobem pohnojil). Pak bylo třeba pole znovu zorat a oset.
Tak zvaný trojpolní systém vychází z této praxe, ale je sofistikovanější. Obdělávaná půda byla rozdělena na tři díly: jeden byl oset na podzim (to bylo hlavně obilí), druhý byl oset nebo osázen na jaře a třetí nebyl oset vůbec, nechal se „ležet ladem“. Další rok se systém posunul o jednu fázi: půda ležící ladem byla oset (osázena) na jaře, díl osetý na jaře byl oset na podzim, poslední část ležela ladem (úhorem). Rotace měla řád:
- úhor, jař, ozim
- jař, ozim, úhor
- ozim, úhor, jař
Výhoda trojpolního systému
Výhodou trojpolního (někdy také trojhonného) systému, při kterém docházelo k pravidelnému střídání osevu a úhoru, bylo větší využití potenciálu polností pro nejdůležitější osev, než bylo možné u ostatních osevních systémů.
- Trojpolního systému se užívá i v současné době, a to v zemích s nerozvinutým zemědělstvím.
Středověké zemědělství
Zemědělská výroba byla ve středověku převažující lidskou činností. Uvádí se, že až devadesát procent obyvatelstva se zabývalo zemědělstvím. Tak velký počet lidí pracujících v zemědělství je vysvětlitelný:
- nedostatečnou technikou (k dispozici byly jen motyky nebo rádla, jejich účinnost byla nízká. Ruchadlo, pluh, který půdu nejen rozrušuje a provzdušňuje, ale převrací ji tak, že vrchní vrstva se dostává dolů a spodní vrstva odpočaté půdy navrch, bylo vynalezeno až v roce 1827);
- nedostatečná byla také technologie. Až ve vrcholné středověku se technologie zemědělské činnosti zlepšila: změnila se také skladba pěstovaných plodin, uplatnily se nové poznatky v chování hospodářských zvířat.
- Dílem měly pozitivní vliv i změnění klimatické podmínky – oteplení v 12. a 13. století.
Ilustrační obrázek: pixabay.com