Čeleď tykvovitých rostlin je bohatá na rody a druhy. Archeologické nálezy potvrdily, že indiánským praobyvatelům Ameriky byla známa tykev obecná už před sedmi až devíti tisíci lety. České výrazy „tykev“ a „dýně“ sahají hluboko do historie. Krátká vegetační doba, která představuje u některých tykví pouze 70 dnů, přispěla k jejich oblibě. Všechny druhy tykví jsou zdravé a mají pozitivní vliv na činnost srdce a ledvin. Prokazatelně léčivé účinky semen zařadily tykve do racionálního jídelníčku na celém světě.
Není jenom jeden druh tykve
Tykev pochází z teplých částí amerického kontinentu, kde patřila mezi nejstarší kulturní plodiny. Tykev bývá označována indiánským symbolem plodnosti. Indiáni chutné a užitečné tykve neboli dýně znali několik tisíciletí. Její semena byla nalezena ve velmi starých indiánských pohřebištích a na kresbách. Osadníkům v prvních letech tykve nahrazovaly ovoce, protože nově vysázené ovocné sady plodily až po několika letech.
Do evropských zahrad pronikly až po objevení Ameriky a teprve v 16. století se začaly šlechtit. V Africe roste mnoho druhů jedlých i nejedlých tykví a jejich plody se staly nepostradatelnou součástí běžného života (potrava, nádoby, hudební nástroje, zdroj pitné vody, léčiva). Později se pěstování tykví po světě rychle rozšířilo, na evropském kontinentě zvláště na jihu a východě.
Tykve mají mnoho odrůd a kultivarů, které se výrazně liší svými plody. Známé jsou:
- tykve obecné,
- tykve muškátové,
- tykve obrovské,
- tykve olejné,
- tykve chřestové,
- protáhlé kabačky
- či bílé biskupské čepičky – patisony.
Plody bývají kulovité, protáhlé, zploštělé, vejčité, válcovité, talířovité i hruškovité či turbanovité.
- I barevně jsou vyvedeny různě – žluté, oranžové, krémové, zelené, bílé.
- Existují také odrůdy pruhované čí síťované.
- Povrch slupky může být hladký, nebo přímo bradavičnatý.
- Dužina bývá šťavnatá, ale také vláknitá, kašovitá či moučná.
- Středoamerická tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) má plody o hmotnosti až 120 kilogramů. Jsou největšími plody v rostlinné říši.
Pěstování tykví
Pěstitelé rozeznávají tykve plazivé nebo keříkové. Plazivé je vhodné sázet vedle kompostu nebo přímo na kompost, potom svými listy kompost stíní.
Sklízíme nejpozději před prvními mrazíky a plody odřezáváme s částí stopky. Zatímco šlechtění tykve velkoplodé stále směřuje k větším a větším plodům a lahodnější dužnině, šlechtěním tykve obecné vznikla velmi široká paleta různých tvarů a velikostí pro nejrůznější účely: špagetová tykev, cukety, kabačky, okrasné tykve, patisony a mnohé další. Červené nasládlé odrůdy jsou výborné syrové, jiné druhy se upravují nejrůznějším způsobem.
Tykve a zdraví
Tykve lze ocenit především jako dietetickou zeleninu. Obsah vitaminů není nijak závratný, ačkoli druhy se žlutou dužinou mají vysoký obsah karotenu – až 38 mg ve 100 g. Tykev není příliš výživná, takže by ji do svého jídelníčku měli zařadit především ti, kdo mají problémy s nadváhou.
Tykve obsahují:
- vitaminy skupiny B,
- karoteny,
- vitamin C.
Z minerálních látek je důležitý obsah:
V semenech tykví je obsaženo velké množství zinku. Z dalších látek obsažených v semenech to jsou:
- kukurbitol,
- lecitin,
- kumarin,
- enzymy,
- tuk,
- bílkoviny
- a sacharidy.
Všechny druhy tykví jsou zdravé a mají pozitivní vliv na činnost srdce a ledvin. Vzhledem ke své nízké nutriční hodnotě jsou vhodnou součástí redukčních diet. Podporují látkovou výměnu, jsou vhodným prostředkem při chorobách močového měchýře a prostaty. Byl u nich zjištěn i protirakovinový účinek, zvláště u rakoviny plic a prostaty. U mužů trpících zbytněním prostaty je doporučováno podávat po delší dobu denně tři čtyři lžíce loupaných semen.
Tykev: V kuchyni má univerzální použití
Všechny druhy tykví nacházejí největší uplatnění v kuchyni k přípravě salátů, k zapékání, připravují se z nich omáčky, plní se mletým masem, smaží se, nakládají a využívají se naprosto univerzálně.