IVF (In Vitro Fertilizace) je základní postup, který se při asistované reprodukci používá dnes již v běžné praxi. IVF je stále více využíváno při léčbě většiny párů s rozličnými příčinami sterility, u nichž standardní léčebné postupy nevedly k očekávanému výsledku. Celý proces se skládá z několika fází:
Hormonální stimulace vaječníků
Cílem tohoto procesu je zvýšení kvality a počtu vajíček. Zhruba ze 100 folikulů (obalů, v nichž vajíčka dozrávají) lze úspěšně získat asi 70 vajíček. Oplodnit se jich podaří asi 45, poté se zhruba 35 z nich dobře dělí a prospívá tak, jak je nutné pro úspěšnou implantaci do dělohy. Na uchycení v děložní sliznici má pak naději pouze 15% embryí. K tomu se přidává další faktor („neúspěšnost jedné třetiny“), kdy jedna třetina takto vzniklých těhotenství končí spontánním potratem dítěte ve velmi raných fázích jeho vývoje. Z uvedených čísel se odborníci dobrali závěru, že pouze 1 z 10 embryí přenesených do dělohy vede k těhotenství s úspěšným porodem dítěte.
Pozorování průběhu stimulace a účinků léků
Je dbáno především na to, aby se předešlo komplikacím, které mohou při hormonální stimulaci v ženském reprodukčním systému vzniknout. Ultrazvukem se sleduje růst folikulů, měří se jejich průměr a zaznamenává se.
Načasování dozrání vajíček a jejich odběr
Lékař musí vystihnout chvíli, kdy chybí jen kousek k úplnému dokončení procesu, který vrcholí ovulací. V tomto okamžiku dojde k podání léku, který obsahuje vysoké množství těhotenského hormonu hCG. Ten dá svým účinkem signál podvěsku mozkovému k dozrání vajíček a spuštění ovulace – tedy k prasknutí folikulů a uvolnění vajíček. Pro účely IVF není žádoucí dojít až k ovulaci, neboť by tak nebylo možné vajíčka odebrat. Vajíčka se tedy vyjímají těsně před ovulací. Tento odběr se dělá punkcí jehlou přes pochvu pod ultrazvukovou kontrolou.
Práce s vajíčky a spermiemi v laboratoři
Úspěšně odebraná vajíčka se v laboratoři ukládají do roztoku, který svými vlastnostmi připomíná prostředí ženského těla. Zde pomalu dozrávají. Poté se k vajíčkům přidávají spermie. Oplození vajíčka pak probíhá tak, že jedna z desetitisíců přidaných spermií v laboratoři k vajíčku pronikne.
Přenos embryí do dělohy
Po několika hodinách se v laboratoři výsledek předešlého kroku sleduje mikroskopem. Ta embrya, která se správně vyvíjejí (dělí), se připraví na implantaci do dělohy. Během tohoto procesu je nutné stále embrya udržovat v optimálních roztocích.
Samotná implantace do dělohy je pak poměrně snadná a rychlá. Pro přenos embryí se používá plastový katetr, do něhož se nasálo malé množství tekutiny, ve které jsou obsažena embrya. Katetr prochází pochvou a děložním hrdlem do dělohy, kde se z něj tekutina pomalu vypouští. Nejčastěji se přenášejí současně tři embrya a zbytek se zmrazí pro případné použití v budoucnosti.
Další vývoj těhotenství
Riziko, že se v děloze matky podaří uhnízdit více než jednomu z embryí, je specifikem IVF. Jako řešení je nabízena redukce počtu plodů. Ta spočívá v tom, že se vývoj vybraných plodů zastaví. Provádí se zpravidla v 11. týdnu těhotenství, kdy je skrze břišní stěnu matky zavedena jehla a pod ultrazvukovou kontrolou bývá do jednoho či více plodů vstříknuta smrtící tekutina. Tyto plody se nechávají v děloze – buď se vstřebají, nebo přitlačí na stěnu děložní druhým plodem a po porodu je pak lze najít jako nevelkou jizevnatou tkáň z vnější strany plodových obalů.