Určování sloves

Dnešní lekce se bude týkat slovního druhu slovesa. Ukážeme si, jak se sloveso pozná v textu a jaké mluvnické (gramatické) kategorie vyjadřuje.

Co jsou slovesa

Slovesa jsou plnovýznamový ohebný slovní druh, časují se. Slovesa jsou slova, která vyjadřují, co osoby, zvířata a věci dělají, co se s nimi děje nebo jaké jsou. Mezi slovními druhy označujeme slovesa číslem 5.

Slovesa vyjadřují děj v mnoha podobách:

  • činnost – jdu, píšu,
  • stav – sedím, stojím,
  • změny stavu –  probouzím se, červenám.

Děj je vzhledem k okamžiku promluvy

  • právě probíhající – čtu,
  • děj, který teprve proběhne – budu číst,
  • děj, který proběhl – četl jsem

Další vlastností sloves je, že vyjadřují děj z hlediska jeho trvání

  • děj neohraničený, neukončený, stále probíhající: četl jsem – čtu – budu číst,
  • děj ohraničený, ukončený: přečetl jsem – přečtu.

Sloveso v určitém tvaru tvoří základ věty (výpovědi), je přísudkem. Tvar neurčitý (infinitiv) může být podmětem, předmětem, přívlastkem, doplňkem.

Slovesa vyjadřují osobu, číslo, čas, způsob, slovesný rod (některé tvary i jmenný rod – četl, četla), slovesný vid. Slovesa zařazujeme ke slovesné třídě a vzoru.

Osoba a číslo

Slovesa vyjadřují tři osoby v jednotném čísle (singulár) a tři v množném (plurál):

já – ty – on, ona, ono

my – vy – oni, ony, ona.

Čas

Slovesa vyjadřují trojí čas:

Čas minulý (préteritum) – označuje děj, který se stal: volal jsem.

Čas přítomný (prézens) – označuje děj, který probíhá: volám.

Čas budoucí (futurum) – označuje děj, který se stane: budu volat.

Způsob

je schopnost slovesa vyjádřit postoj mluvčího ke skutečnosti, k ději. Mluvčí hodnotí děj jako reálnýžádaný, podmíněný.

  • Způsob oznamovací (indikativ) – děj reálný se uskutečňuje, uskuteční nebo se už uskutečnil:

přemýšlím, přemýšlel jsem, budu přemýšlet

  • Způsob rozkazovací (imperativ) – děj se má /nebo nemá/ podle rozkazu uskutečnit (pokyn, rada, rozkaz):

přemýšlej

  • Způsob podmiňovací (kondicionál) – děj by se mohl uskutečnit (podmínka, přání, nejistota):

podmiňovací způsob přítomnýpřemýšlel bych

podmiňovací způsob minulýbyl bych přemýšlel

Slovesný rod

je vyjádření vztahu mezi původcem děje a podmětem věty.

  • Rod činný (aktivum) – podmět je totožný s původcem děje:

Učitel zkouší žáka.

  • Rod trpný (pasivum) – podmět není původcem děje, původce nemusí být vyjádřen nebo může být přesunut na místo předmětu:

Žák je zkoušen učitelem.

Vid

je schopnost slovesa vyjádřit týž děj z hlediska jeho průběhu.

Slovesa dokonavá vyjadřují děj časově ohraničený, dokončený, nenásobený (přečíst, dozpívat, dát). Nemohou vyjadřovat přítomnost.

Slovesa nedokonavá vyjadřují děj časově neohraničený, probíhající, násobený (číst, zpívat, dávat).

Třída a vzor

Slovesa jsou roztříděna do pěti slovesných tříd podle zakončení 3. os. jednot. č. přít. času ozn. způsobu (podle kmene přítomného), v rámci tříd se pak řadí ke vzorům (podle tvaru příčestí minulého).

Přehled slovesných tvarů

určité činný rod (aktivum) trpný rod (pasivum)
oznamovací způsob

  • přítomného času
  • minulého času
  • budoucího času
slyším, slyšíš…

slyšel, -a, -o jsem, slyšel jsi…
budu slyšet, budeš slyšet

jsem slyšen, -a, -o…
byl jsem slyšen…
budu slyšen…
rozkazovací způsob slyš, slyšme, slyšte buď slyšen
podmiňovací způsob

  • přítomný
  • minulý
slyšel, -a, -o bych, slyšel bys…

byl bych býval slyšel…

byl bych slyšen
byl bych býval slyšen
neurčité činný rod (aktivum) trpný rod (pasivum)
infinitiv slyšet být slyšen, -a, -o
příčestí minulé, l-ové slyšel, -a, -o
příčestí trpné, n/t-ové slyšen, -a, -o/přijat
přechodník přítomný slyše, slyšíc, slyšíce jsa, jsouc, jsouce slyšen
přechodník minulý uslyšev, uslyševši, uslyševše byv, byvši, byvše uslyšen

1 komentář

Zanechte odpověď