Vajíčkový salát je poměrně oblíbený výrobek tak zvané studené kuchyně. Rádi si ho dáváme ke svačině, poslouží k studené večeři, plníme jím čerstvou zeleninu, a nebo můžeme z vajíčkového salátu upravovat obložené chlebíčky. Příprava vajíčkového salátu není obtížná ani náročná na suroviny.
Vajíčkový salát: Ten „pravý“ jen podle receptury
Vajíčkový salát nenajdeme ve starých kuchařkách. Vejce se sice do salátů přidávala – nejen do bramborového, ale třeba se sekanými vejci zdobily saláty zeleninové. Ale vajíčkový salát v současné podobě se začal ve velkém objevovat až někdy v 60. letech, kdy tvořil sortiment někdejších lahůdkářských výroben. Protože byl chutný, byly snahy vyrábět si vajíčkový salát i doma. Výrobní receptury byly ovšem amatérským kuchařkám nedostupné. Proto se domácí vajíčkový salát stal předmětem amatérské „intuitivní“ nápodoby a chutnal v každé domácnosti jinak.
Odlišnost domácího vajíčkového salátu od toho kupovaného (dělal se podle státní normy, a tak byl všude stejný) spočívala kupodivu v „přehnané péči“. Ve snaze vajíčkový salát „vylepšit“ do něj hospodyňky přidávaly různé suroviny navíc – třeba uzeninu, hrášek a podobně. Výsledek byl chutný, ale jiný.
S různými chutěmi vajíčkového salátu se v současné době setkáváme i u profesionálních výrobců. Výrobní „státní“ normy přestaly platit počátkem devadesátých let, a tak lahůdkáři vajíčkový salát mnohdy připravují podle vlastní upravené receptury.
- Jestliže chceme připravit vajíčkový salát tradiční „staré“ chuti, musíme se držet někdejší receptury. Aby chutnal tak, jak jsou pamětníci zvyklí, zdržíme se všech experimentů a vlastních vylepšení, vezmeme k ruce kuchyňskou váhu a přesně dodržíme gramáž uvedenou v receptuře.
Vajíčkový salát: Originální recept
Pro přípravu jednoho kilogramu domácího vajíčkového salátu potřebujeme:
- devět vajec,
- 160 gramů domácí majonézy,
- 175 g vařených brambor,
- 162 g sladkokyselých okurek,
- 68 g syrové cibule,
- 40 gramů plnotučné hořčice,
- 15 g octa,
- 25 g soli.
Pracovní postup
- Vejce uvaříme natvrdo, prudce zchladíme, aby se dala dobře loupat a necháme vychladnout. Pak je nakrájíme na kostičky, případně (kdo má rád) na tenká půl kolečka.
- Ve slupce uvařené a vychladlé brambory (ideálně z předchozího dne) oloupeme a nakrájíme na drobné kostičky,
- právě tak kyselé okurky.
- Cibuli oloupeme, nakrájíme nadrobno, dáme do sítka a prolijeme vařící vodou. Ztratí tím na štiplavosti, zkřehne, ale především nebude v hotovém salátu hořknout.
Příprava majonézy
Ze dvou žloutků a asi 150 gramů běžného rostlinného oleje připravíme majonézu. Olej a žloutky musí mít stejnou teplotu, proto je necháme nejdřív asi dvě hodiny stát při pokojové (kuchyňské) teplotě. Žloutky oddělíme od bílků a dáme do šlehací nádoby. Asi deset vteřin šleháme – ideálně v elektrickém šlehači, případně cukrářskou drátěnou metlou. Po kapkách přiléváme olej. Když směs začne houstnout, můžeme pramínek oleje zvětšit. Pak do tuh hmoty zašleháme sůl, hořčici a ocet.
Příprava majonézy trvá necelé dvě minuty, ale kvalita je nesrovnatelná s tím, co se pod názvem „majonéza“ nabízí v obchodech. Nejsou v ní žádné emulgáty, „ečka“ a jiná chemie, kterou nechceme jíst. Saláty s domácí majonézou nemají onu nepříjemnou „slizkost“, kterou právě emulgáty a průmyslová zahušťovadla způsobují.
- Majonézu přidáme do směsi, dobře promícháme a salát dáme tak na hodinu do chladničky, aby se „proležel“.
- Majonézu nenahrazujeme kupovanou „tatarskou omáčkou“! Je už (jinak) dochucená, ale hlavně obsahuje ještě víc nežádoucích příměsí než kupovaná majonéza.
Vajíčkový salát chutná s čerstvou zeleninou
Domácí vajíčkový salát podáváme s bílým nebo celozrnným pečivem, natíráme jím plátky veky. Vajíčkový salát velmi dobře chutná s čerstvou zeleninou. Proto ho pokládáme na listy hlávkového salátu, pekingského zelí. Nebo vajíčkovým salátem plníme vydlabané „soudečky“ čerstvé okurky nebo vydlabané půlky čerstvých rajčat či paprik. Zdobíme petrželkou či čerstvou bazalkou.
Varování
Vajíčkový salát patří mezi „zakázaná“ jídla pro lidi s vysokým cholesterolem, s vyššími hodnotami tuku v krvi, s nemocemi žlučníku a jater, při zánětlivých onemocněních slinivky břišní a pro lidi, kteří si musejí hlídat denní příjem tuku a vajec nebo příjem kalorií (obezita).