Vlasovci je obecné pojemenování Ruské osvobozenecké armády, které velel sovětský velitel generál Andrej Andrejevič Vlasov. Vzhledem k tomu, že Vlasovci stáli v době druhé světové války na straně nacistického Německa a jejich krédem byl boj proti stalinskému režimu v Sovětském svazu, pochopitelně nebyli Vlasovci „ve školních osnovách“ v dobách totality. Protože však Vlasovci výrazným způsobem zasáhli do osvobozeneckých bojů v době Pražského povstání, a to na protiněmecké straně, dostali se Vlasovci do kapitol učebnic českého dějepisu – byť nejednoznačně.
Historii nelze překrucovat ani zatajovat
Asi by bylo vhodné začít od konce: historii nelze překrucovat nebo zamlčovat. A v hodnocení druhé světové války nelze jednoznačně přiřadit jedny k černým, druhé k červeným. Ve skutečné válce to není jako v počítačové hře.
- Nedají se například předpokládat „sympatie“ k Rudé armádě ze strany Finska (rusko-finská válka).
- Proti stalinismu bylo mimo jiné Rumunsko, Besarábie, Slovensko.
- V armádě Sovětského svazu museli bojovat třeba vojáci ze zemí Sovětskám svazem anektovaných – například z Pobaltských republik. Jaký mohl být jejich vztah k nejvyššímu veliteli sovětských vojsk, generalissimu Stalinovi?
To jenom pro vysvětlení, že ani na Vlasovce nelze pohlížet jen optikou toho, že bojovali na straně fašistického Německa. Bylo to zároveň proti krvavé stalinské diktatuře v Sovětském svazu.
Stalin je měl za zrádce, fašisti je decimovali
Když při operaci Barbarossa přepadlo nacistické Německo Sovětský svaz, padlo do německého zajetí obrovské množství sovětských vojáků (řádově miliony). Mnozí z nich příslušeli svou národností k zemím právě Sovetským svazem anektovaným. Jejich národní a politické smýšlení bylo protistalinovské. O to hůř, že Stalin vyhlásil zajatce za zrádce. Zajatci, podle Hitlerovy klasifikace Němci považovaní za „podlidi“ (jako všichni od Německa na východ), trpěli brutálním zacházením. Uvádí se, že jenom v prvním roce války jich v zajateckých táborech přišlo o život na tři miliony.
ROA: Ruské jednotky wermachtu
Poté, co se situace na východní frontě začala vyvíjet v německý neprospěch, začali být sovětští zajatci využíváni na nucené práce a vznikla myšlenka jejich válečné nasazení proti Sovětskému svazu. Postupně byly vytvořeny různé jednotky (pomocné, dobrovolnické) tvořené sovětskými zajatci.
Na začátku roku 1942 bylo v Berlíně ustanoveno středisko, jehož úkolem bylo získáváním výjimečných ruských válečných zajatců (vojenských specialistů, důstojníků). Ještě toho roku padl do německého zajetí sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov. Jeho osobnost spojovala ty, kteří měli k sovětskému zřízení nenávist a chtěli proti Stalinově diktatuře bojovat. Vlasov chtěl vytvořit protisovětské bojové jednotky ve spolupráci s velením německé armády.
Němci ovšem nechtěli spolupracovat s vojáky již zmíněné „méněcenné rasy“. Ruské vojenské síly nazvané Ruská osvobozenecká armáda (ROA) se podařilo ustanovit až v roce 1944. Stalo se tak 14. listopadu 1944 , a to v protektorátní Praze. Německo ovšem nemohlo/nechtělo zbrojit cizí armádu. Proto byla ROA začleněna do německé armády, wermachtu.
Nestřílet sovětské vojáky a nepáchat zločiny na civilistech
Při „náboru“ do ROA bylo dobrovolníkům vysvětlováno, že sice budou bojovat „v barvách“ wermachtu, ale až přijde čas a německá armáda začne prohrávat, dojde v Rusku k odstranění bolševické vlady a s Němci vyjedná „svobodné“ Rusko mír.
Při nasazení do bojových akcí se zejména generál Sergej Buňačenko vyhýbal přímým střetům se sovětskými jednotkami a ignoroval německé rozkazy s odůvodněním, že jeho velitelem je generál Vlasov. Ten, respektive velení ROA vydalo rozkaz nestřílet na sovětské vojáky, ale zabíjet jen jejich politické komisaře. Uvádí se také, že Vlasovci dbali nařízení nerabovat, neokrádat a neznásilňovat a nepáchat jiné zločiny na civilním obyvatelstvu, jako to činily německá i sovětská armáda.
Pražské povstání a Vlasovci
Na konci dubna 1945 navázali velitelé ROA oficiální kontakty s představiteli českého odboje, který se s nimi dohodl na pomoci Vlasovců při plánovaném protifašistickém povstání v Praze. Po vypuknutí povstání dne 5. května 1945 zaujali Vlasovci postavení na důležitých opěrných bodech a měli pod kontrolou podstatnou část hlavního města a jeho předměstí. Bojovali proti fašistickým jednotkám a přitom vyjednávali s vedením České národní rady a českého odboje, a také s americkými vojenskými představiteli. Stále nebylo jasné, jak s Vlasovci naloží Američané, až Prahu osvobodí.
To jen do té doby, než vyšlo najevo, že podle dohody patří Praha do „východní zóny“. Česká strana se začala od Vlasovců distancovat, 7. května jejich pomoc odmítla, ačkoliv ROA významně zvrátila poměr sil ve prospěch Čechů. O den později oddíly ROA Prahu opustily. Jedna skupina, která nestihla Prahu opustit včas, byla Rudou armádou hned postřílena.
Nepomohli jin ani Američané
Vlasovci měli zájem dostat se zóny obsazené Američany. Některé oddíly byly po cestě zajaty Rudou armádou, zbývající zajali Američané. Oproti představám Vlasovců je předali Sovětům, a to včetně generála Vlasova.
Popravy Vlasovců se udály ještě na území Československa a bývají popisovány jako zběsilé vraždění (včetně zraněných v nemocnicích). Na Olšanských hřbitovech se konala hromadná poprava mnoha příslušníků ROA, kteří byli hned naházeni do dvou hromadných hrobů. Kdo nebyl zastřelen, byl v Sovětském svazu odsouzen k nuceným pracem v gulagu. Generál Vlasov a dva nejvyšší velitelé byli odsouzeni a 1. srpna 1946 v Moskvě oběšeni.