Historie českého národa se sice odvíjí od rodu Přemyslovců, ale jejich moc nebyla vždy jednoznačná a upevnění jejich pozice se neudálo mírumilovnou cestou. Ve „hře o trůn“ byly ještě jiné slavné české rody, z nichž nejznámější (a nejvlivnější) byli Slavníkovci a Vršovci. S oběma „konkurenčními“ rody se Přemyslovci vypořádali radikálně – vyvraždili je. S Vršovci se tak stalo počátkem 12. století.
První písemné zmínky o Vršovcích
O starobylém českém rodu Vršovců se historikové nejdřív dozvěděli z prvních českých písemných děl: z Kosmovy (žil asi 1045 – 1125) Kroniky české (Chronica Boemorum) a z Kroniky české Václava Hájka z Libočan (napsáno 1533-1539). Současná historická věda ovšem připomíná, že:
- v obou dílech se odráží autorská interpretace,
- že badatelské metody byly v tu dobu silně omezené
- a konečně i to, že „dějiny píší vítězové“.
Nicméně Hájek ve své Kronice uváděl, že Vršovci byli rod uznávaný i kněžnou Libuší (asi počátek 12. století), která měla své poradce z jejich řad. Vršovci se prokazatelně objevují na scéně v době vlády knížete Boleslava II. (asi 935-999). Uvádí se také, že Vršovci byli nejstarší český raně šlechtický (velkomožský) rod, který v 11. a 12. století významně ovlivňoval dějiny přemyslovského státu. Přemyslovci ale rod Vršovců „nijak v lásce“ neměli. A to přesto, že jim Vršovci pomohli zbavit se dalšího konkurenčního rodu – Slavníkovců.
Vršovci (spekuluje se, že buď na pokyn přemyslovského knížete Boleslava II., nebo s jeho souhlasem) napadli v září 995 sídelní slavníkovské Libice a Slavníkovce vyvraždili. Velkou část slavníkovského panství Vršovci obsadili. Situace v přemyslovském knížectví byla v desátém století taková, že východní a jižní Čechy ovládali Vršovci, takže jejich vliv byl jen o málo menší než moc vládnoucího rodu.
„Krvané“ bratrské vztahy
Když zemřel Boleslav II., nastoupil na knížecí stolec jeho nejstarší syn Boleslav III., Ryšavý. V tu dobu už byl ženatý, ale neměl mužského potomka. Jeho dcera se ovšem vdala za jednoho z Vršovců. Boleslav III. jej měl v oblibě a přál si, aby po zeť po něm v budoucnu převzal vládu. Traduje se, že proto nechal Boleslav III. vykastrovat svého prostředního bratra Jaromíra a učinil pokus (marný) zavraždit nejmladšího z bratrů Oldřicha. Bratři společně s matkou po těchto „atentátech“ uprchli do Bavorska.
Rodinné dědické vztahy to však neuklidnilo. Mezi knížetem a jeho vršovským zetěm došlo k neshodě. Vršovci roku 1002 proti Boleslavovi III. povstali – a Přemyslovec utíká z Čech. Do země bez vládce vtrhl polský kníže Boleslav Chrabrý, s Přemyslovci spřízněný. Dosadil na knížecí stolec Vladivoje, rovněž vzdáleně příbuzného s Přemyslovci. Ten po roce vlády zemřel, údajně na následky alkoholismu. Z exilu byl povolán mužství zbavený Jaromír.
Zrady, úklady, vraždy
Takové řešení nevyhovovalo Vršovcům. Úkladně vylákali Jaromíra na lov pořádaný na Kokořínsku. Tam jej zajali a tupili, mučili, ale nakonec byl zachráněn věrným lovčím přivolanou pomocí.
- Než stačil Jaromír vzniklou situaci nějak řešit, prvorozený Boleslav III. se vrací do Čech a svrhne ho ze stolce.
- Boleslav III. plánuje pomstu. Dne 9. února 1003 pozve přední vršovské muže do Prahy na masopustní hostinu a s pomocí polských žoldáků neozbrojené Vršovce přímo u tabule doslova zmasakrují. Byl mezi nimi i zeť Boleslava III., kterému prý tchán vlastnoručně rozpoltil hlavu.
- Taková krutost polského Boleslava Chrabrého vyděsila, tak poslal Boleslava III. do polského vězení a vlády v Čechách se ujal sám.
- To vzbudilo vršovovskou nevoli – než cizí vládu, to raději přemyslovskou. S pomocí vojáků německého krále Jindřicha II. vyhnali Poláky z Prahy a na trůn znovu dosadili Jaromíra.
- Ten vládl až do roku 1012, kdy „divoké pokrevní vztahy“ pokračovaly. Jaromíra svrhl, oslepil a uvěznil nejmladší Oldřich.
- V roce 1014 nechal povraždit všechny Jaromírovy spojence, mimo jiné také vršovskou šlechtu, aby se – z důvodu spřízněnosti – neucházeli o český stolec.
Zlo dál plodilo zlo
Oldřich zemřel v roce 1034, oslepený vězněný Jaromír se dostává na svobodu a na trůn uvádí Oldřichova syna Břetislava I. Kosmas psal, že Břetislava při této příležitosti nabádá před „ničemným a zrádným“ rodem Vršovců. Zlo vyvolalo zlo – Vršovci za tato slova Jaromíra potupně zavraždili na místě „kam chodí i knížepán sám“. Atentát nechal Břetislav přísně vyšetřovat, strůjcem byl označen Vršovec Kochan. Podle Hájka z Libočan byl Vršovec na příkaz Břetislava I. chycen a trýznivě umučen.
- Přesto zůstali Vršovci dál přední českou šlechtou. Historické prameny však o nich nějakou dobu mlčí. Až do roku 1100, kdy byl zavražděn Břetislav II. a jeho smrt je podle Dalimila (v kronice ze 14. století) je připisována Vršovcům.
Vyvraždění Vršovců
Na přemyslovský trůn nastupuje Bořivoj II., jenže proti němu se bouří moravská přemyslovská větev – strýc Svatopluk Olomoucký se roku 1107 zmocní stolce a synovce vyhání ze země. Vršovci, kteří zprvu bránili Bořivoje, se přidávají k vítězi.
Zdánlivý soulad je vratký: český vládce se vydává na pomoc římsko-německému králi Jindřichovi V. do války s Uhry a správu země svěří Vršovcům. Mezitím do Čech vpadne polský kníže Boleslav III. Křivoústý a s ním i vyhnaný Bořivoj II. Vršovci se k nim přidávají.
Než se Svatopluk vrátí domů, jsou už Poláci pryč, ale hněv Svatoplukův se neutišil. Hodlá se Vršovcům za zradu pomstít. Když mu Vršovec Mutina jede v ústrety při návratu z Uher, nařídí Svatopluk shromáždění všech Vršovců v jejich sídle ve Vraclavi u Vysokého Mýta.
- Mutinu, jeho dva synky a vršovské předáky Vnislava a Damašu nechal Svatopluk okamžitě popravit.
- Vršovce Božeje dal zavraždit na Libici, kde žil jako kastelán.
- Na Vraclavi, na pražském tržišti, na Petříně, v domech i na ulicích pak nastal krvavý pogrom. Kronikáři uvádějí, že v něm přišlo o život na tři tisíce Vršovců – mužů, žen, dětí.
Rok 1108 do české historie vstoupil jako rok vyvraždění Vršovců.
Zdroj a foto: Z využitím archivu aut.