Konstatuje-li lékař, že u pacienta zjistil encefalitidu (zánět mozku), meningitidu (zánět mozkových blan) nebo meningoencefalitidu (kombinaci obého), má tím na mysli popis určitých příznaků nemoci. Ani jeden název ovšem neoznačuje konkrétní chorobu. Všechny tyto záněty mohou mít různý původ a podle toho se také liší míra ohrožení pacienta a způsob léčby.
Zánět mozku je nutno léčit
Velmi nebezpečné jsou záněty mozku způsobené bakteriemi nebo prvoky: mají rychlý průběh a bez léčby antibiotiky končí vždy smrtelně. Ostatní typy zánětů jsou virového původu. Jedním z nich je známá klíšťová encefalitida, jiné mohou být způsobeny například virem oparu, zarděnek nebo chřipky. Na většinu těchto virů se běžně neumírá. Tělo pacienta si s nimi musí poradit samo, lékaři mu mohou jen více či méně pomoci – třeba tak, že ho uloží na nemocniční lůžko a nařídí mu naprostý klid.
Klíšťový zánět mozkových blan
Inkubační doba – doba od přisátí klíštěte ke vzniku prvních příznaků – je sedm až 14 dnů a onemocnění probíhá ve dvou fázích.
- V první fázi, která trvá čtyři až patnáct dnů, se objevují horečky, bolesti hlavy, malátnost, nevolnost, bolesti v kloubech. Toto stadium je někdy nevýrazné a pak se často „přechodí“.
- Po několikadenním (osm až 15 dní) klidovém období, kdy se nemocný cítí lépe, nastupuje druhá fáze. Znovu se objeví horečky. K nim se v různé intenzitě přidávají příznaky postižení centrálního nervového systému: až nesnesitelné bolesti hlavy spojené se silnou světloplachostí a zvracením, ztuhlost šíje (nemocný nemůže sklonit hlavu). Přidávají se poruchy paměti, časová i prostorová dezorientace, poruchy spánku. Někteří pacienti trpí svalovým třesem (třesavkou), závratěmi nebo obrnou nervů. U nejtěžší formy klíšťového zánětu mozku se v různých fázích nemoci (někdy i po poklesu teplot nebo v rekonvalescenci) mohou vyvinout obrny (asi u sedmi procent nemocných). Asi u jednoho procenta nemocných dochází k selhání životně důležitých center a ke smrti.
Těžší průběh onemocnění bývá u starších lidí. Příznaky nemoci mohou mít různou intenzitu. Závisí to také na tom, zda je nemocný, v jehož těle už je infekce usídlena, vystaven fyzické námaze. U všech postižených je tedy velmi důležitá léčba v klidu na lůžku. Po prodělaném onemocnění mohou přetrvávat obrny nebo dlouhotrvající drobné neurologické poruchy. Nepříjemným a dlouhotrvajícím následkem bývají poruchy spánku, neschopnost se soustředit, ale i labilita nálad a podobně. Bez následků bývají především formy s menším rozsahem postižení mozku. Doba rekonvalescence po onemocnění je proto individuálně dlouhá.
Meningokokový zánět
Meningokok se šíří kapénkovou infekcí – vzduchem – při kýchání a kašlání, ale i líbání. Infikují se pouze lidé v nejbližším okolí nemocného nebo bacilonosiče. Inkubační doba onemocnění činí jeden až šest dní.
Průběh
Meningokoková meningitida probíhá nejčastěji jako horečnaté onemocnění, u části případů je spojena s bolestmi hlavy a ztuhnutím šíje. Časté bývá i zvracení, bolesti břicha a kloubů, světloplachost a kožní příznaky (nepravidelné červené skvrny na různých místech pokožky). Mezi první příznaky patří nápadná ospalost až apatie.
Včasné rozpoznání onemocnění umožní úplné vyléčení pacienta (používají se antibiotika a jiná chemoterapeutika podle bakteriální citlivosti). Jen u velmi malého počtu nemocných mohou zůstat určité následky onemocnění, u zlomku postižených osob (tj. ojedinělé případy) bývají zaznamenána i úmrtí.