Žloutenka typu C by se dala označit za „mladou“ infekční nemoc. Její virus byl objeven na konci osmedesátých let 20. století. Jedná se infeční zánět jater způsobený virem. Žloutenka typu C (hepatitida C) se nejčastěji přenáší krví. V současné době jsou nejohroženější skupinou drogově závislí lidé (injekční aplikace). Neléčená žloutenka typu C může způsobit těžké nebo zhoubné onemocnění jater.
Ani A ani B
Virus žloutenky typu C byl objeven v roce 1989. Od 70. let se lékaři setkávali s lidmi, kteří trpěli nespecifickou žloutenkou, která nebyla ani typu A ani žloutenkou typu B. Proto byla zpočátku trochu krkolomně nazývána nemocí „non-A non-B hepatitis“. Nemocí většinou trpěli lidé po krevní transfúzi. Po identifikaci viru dostala nemoc označení hepatitida C.
Přznaky žloutenky typu C
Žloutenka typu C má prvotní příznaky stejné jako počínající žloutenka typu A nebo žloutenka typu B.
Jsou to především:
- únava až zchvácenost,
- nechuť k jídlu,
- bolest nebo trnutí vpravo pod žebry,
- svědění kůže, nevolnost či zažívací potíže.
- Žluté zabarvení očního bělma a kůže se někdy neobjeví.
Nebezpečí nákazy
Žloutenka typu C se přenáší krví a tělními tekutinami. Do roku 1992 nebyla dárcovská krev testována na přítomnost jejího viru. Protože placené dárcovství bylo častým zdrojem příjmu narkomanů, mezi nimiž se žloutenka C rychle šíří, byli někteří lidé infikováni při krevní transfúzi. Od roku 1992 jsou dárci krve před odběrem testováni.
Rizikové skupiny
Kromě narkomanů, kteří si virus žloutenky typu C předávájí při společném používání injekčních jehel a stříkaček, hrozí nebezpečí nákazy:
- při tetování, a to zejména tehdy, je-li prováděno v nedůvěryhodné a nehygienickém prostředí, nebo dokonce mimo tetovací salon (při nějaké party).
- Podobně lze nákazu získat při neodborné (a hlavně nehygienické) aplikaci piercingu nebo při propichování ušních lalůčků.
- Žloutenkou typu C (hepatitidou C) je možno nakazit se také při pohlavním styku, zejména jedná-li se náhodný a kondomem nechráněný styk s člověkem, jehož zdravotní stav a jeho hygienické návyky nejsou známy.
Léčba je nezbytná
I když proti žloutence typu C zatím není vyvinuta očkovací látka, nemoc lze úspěšně léčit. Podmínkou je včasná návštěva lékaře, což je u některých „sociálně výlučných“ skupin problém. Neléčená žloutenka typu C způsobuje trvalé poškození jater, jaterní cirhózy, velmi často rakovinu jater.